Zimování stálezeleného plaménku

Ačkoliv je stálezelený plamének v našich klimatických podmínkách poměrně odolný, zimní období pro něj představuje největší zkoušku v roce. Na rozdíl od opadavých druhů musí jeho listy přečkat mrazy, sníh i ledové větry, což vyžaduje specifickou přípravu. Příprava na zimu začíná už koncem léta, kdy přestáváme s hnojením dusíkem a necháváme pletiva postupně dozrát. Dobře vyzrálé dřevo je mnohem méně náchylné k popraskání mrazem a lépe vede vodu.

Prvním důležitým krokem je důkladná zálivka během podzimu, zejména pokud je suchý a teplý říjen. Rostlina se musí dostatečně nasytit vodou, aby měla zásoby pro zimní měsíce, kdy bude příjem vody omezen mrazem. Stálezelené listy totiž nespí a neustále, i když v omezené míře, provádějí látkovou výměnu a výpar vody. Pokud do zimy vstoupí plamének vysušený, jeho šance na bezproblémové přežití se výrazně snižují.

Kolem báze rostliny je vhodné v listopadu navršit vrstvu mulče, kompostu nebo suchého listí do výšky asi 20 až 30 centimetrů. Tato „peřina“ chrání kořenový krček a mělce uložené kořeny před přímým vlivem mrazu a udržuje v půdě stabilnější teplotu. Pokud dojde k vymrznutí nadzemní části, právě z těchto chráněných pupenů u země může rostlina na jaře znovu obrazit. Ochrana báze je tedy pojistkou pro přežití celého jedince i v extrémních zimách.

Mladé rostliny v prvních dvou až třech letech po výsadbě ocení i ochranu nadzemní části pomocí netkané textilie nebo chvojí. Tato ochrana neslouží k tomu, aby rostlině bylo teplo, ale chrání ji před vysušujícím větrem a ostrým zimním sluncem. U starších a dobře zakořeněných rostlin tato ochrana obvykle již není nutná, pokud jsou vysazeny na chráněném stanovišti. Přesto je dobré sledovat předpověď počasí a v případě hlášených extrémních mrazů zasáhnout i u dospělých lián.

Ochrana kořenového systému v nádobách

Pěstování stálezeleného plaménku v nádobách přináší v zimě mnohem větší rizika než pěstování ve volné půdě. Kořeny v květináči jsou mnohem více vystaveny promrzání ze všech stran, protože substrát nemá tepelnou setrvačnost velké masy země. Pokud máš plamének v nádobě, musíš ji na zimu řádně zaizolovat, aby kořenový bal zcela nepromrzl. Použít můžeš polystyren, bublinkovou fólii nebo jutové pytle naplněné slámou či suchým listím.

Ideálním řešením je přemístit nádobu na chráněné místo k jižní stěně domu, kde je mikroklima o několik stupňů příznivější. Pokud je to možné, podlož květináč dřevěnou podložkou nebo polystyrenem, aby nestál přímo na promrzlé betonové dlažbě. Toto oddělení od chladného podkladu výrazně zpomaluje prochládání substrátu během dlouhých mrazivých nocí. Nezapomeň, že i v zimě rostlina v nádobě potřebuje mírnou zálivku v dobách bez mrazu.

Někdy se doporučuje nádobu i s rostlinou zapustit do země v záhonu, což je nejpřirozenější způsob ochrany kořenů. Pokud tuto možnost nemáš, můžeš květináč umístit do větší dřevěné bedny a prostor mezi nimi vysypat izolantem. Horní část nádoby pak opět zakryj vrstvou chvojí, která ochrání i spodní část stonků. V nádobách rostlina trpí nedostatkem vody v zimě mnohem častěji, proto je důsledná kontrola nezbytná.

Plamének v nádobě nikdy nepřenášej do vytápěné místnosti, protože by vlivem tepla začal předčasně rašit. Světlo a teplo v bytě jsou pro něj v zimě nepřirozené a výsledné výhony by byly slabé, vytáhlé a náchylné k chorobám. Pokud musíš rostlinu přezimovat uvnitř, zvol studenou chodbu, garáž nebo zimní zahradu s teplotami mezi 2 a 10 stupni Celsia. Rostlina potřebuje období chladu k tomu, aby v příštím roce bohatě kvetla.

Péče o nadzemní část a listy v zimě

Stálezelené listy plaménku jsou v zimě jeho největší pýchou, ale zároveň i slabinou, o kterou musíme pečovat. Při silném sněžení může váha těžkého, mokrého sněhu polámat křehké výhony nebo celou rostlinu strhnout z opory. Je dobré sníh z liány opatrně setřásat, aby nedošlo k mechanickému poškození pletiv. Pokud jsou stonky namrzlé, buď velmi opatrný, protože jsou v tu chvíli křehké jako sklo.

Ostré zimní slunce v kombinaci s mrazem může způsobit takzvanou fyziologickou spálu listů. Slunce ohřívá povrch listu a probouzí v něm životní funkce, ale kořeny v zamrzlé zemi nemohou dodat vodu k ochlazení. Výsledkem jsou hnědé skvrny nebo úplné uschnutí listů, které vypadají jako spálené od ohně. Lehký stín z chvojí nebo netkané textilie tomuto jevu účinně zabrání tím, že rozptýlí přímé sluneční paprsky.

Ledové větry jsou dalším faktorem, který v zimě plamének velmi oslabuje a vysušuje jeho pletiva. Pokud je tvé stanoviště větrné, zvaž vybudování dočasného větrného štítu z rákosové rohože nebo textilie. Tento štít odkloní nejhorší nápory větru a vytvoří klidnější zónu v bezprostřední blízkosti rostliny. I malý rozdíl v rychlosti větru může znamenat velký rozdíl v kondici listů po skončení zimy.

Sleduj také, zda se v hustém porostu listů neusadili zimující škůdci nebo hlodavci, kteří by mohli stonek ohlodat. Myši a hraboši občas vyhledávají úkryt pod mulčem a mohou způsobit vážné škody na kořenovém krčku. Pokud si všimneš podezřelých děr v mulči, buď ve střehu a případně použij vhodné odpuzovače. Celistvost stonků je pro jarní rozkvět klíčová, protože jimi budou proudit živiny do poupat.

Jarní probouzení a regenerace po zimě

Jakmile začnou koncem února nebo v březnu teploty stoupat, je čas rostlinu postupně odkrývat a připravovat na sezónu. Nejdříve odstraň netkanou textilii nebo chvojí, aby pod nimi rostlina při oteplení nezačala plesnivět. Vrstvu mulče u země můžeš trochu rozhrnout, aby se půda k osluněným kořenům dříve prohřála. S úplným odstraněním zimní ochrany však nespěchej, dokud nehrozí trvalé oteplení.

Jarní slunce může být zrádné, proto rostlinu sleduj, zda se u ní neprojevuje povadnutí po prvních teplých dnech. V březnu bývá půda často ještě hluboko zamrzlá, ale nadzemní část už začíná žít, což opět vede k riziku sucha. Vydatná zálivka vlažnou vodou v bezmrazých dnech pomůže půdě rychleji rozmrznout a rostlině dodat potřebnou vlhkost. První jarní zálivka je signálem pro rostlinu, že období odpočinku definitivně skončilo.

První kontrola po zimě by měla odhalit případné škody způsobené mrazem nebo větrem. Hnědé, suché listy nebo mrtvé konce výhonů můžeš opatrně odstřihnout, jakmile uvidíš, kde začínají rašit nové pupeny. Nespěchej s radikálním řezem příliš brzy, protože některé části rostliny se mohou probouzet pomaleji než jiné. Často se stává, že i zdánlivě suchý výhon po čase vyžene nové lístky ze skrytých pupenů.

Po odchodu mrazů je vhodné aplikovat první jarní hnojivo, které dodá rostlině sílu k explozivnímu růstu a kvetení. Vyvážené hnojivo s obsahem mikroprvků nastartuje metabolismus a pomůže rostlině rychle nahradit ztráty, které utrpěla v zimě. Zdravý plamének se ti odmění záplavou vonných květů dříve, než většina ostatních rostlin v zahradě vůbec začne rašit. Zvládnuté zimování je tou největší výzvou, která odděluje začátečníka od zkušeného pěstitele.