Výsadba a množení vonokvětky Burkwoodovy krok za krokem

Správně provedená výsadba rozhoduje o tom, jak rychle se vonokvětka ujme a jak dobře bude později odolávat suchu i zimě. Rostlina nesnáší dlouhodobé zamokření, hluboké zasazení ani opakované narušování kořenového systému. Při množení je nutné počítat s pomalejším zakořeňováním a zajistit stabilní teplotu i vlhkost. Nejlepších výsledků dosáhneš trpělivým postupem, při kterém mají mladé rostliny dostatek času vytvořit pevné kořeny.

Termín výsadby a příprava stanoviště

Nejvhodnějším obdobím pro výsadbu je jaro, kdy se půda prohřeje a pomine riziko silných mrazů. Rostlina má před první zimou několik měsíců na vytvoření nových kořenů. V teplejších oblastech je možná také časně podzimní výsadba, ale vyžaduje spolehlivou zimní ochranu. Pozdní podzim není vhodný, protože kořenový systém už nestihne dobře propojit bal s okolní půdou.

Stanoviště by mělo být chráněné, světlé a mimo místa s dlouhodobě stojící vodou. Před výsadbou je užitečné sledovat, jak rychle po dešti voda z vybraného prostoru odtéká. Pokud se v jamce drží několik hodin nebo dokonce dní, je nutné zlepšit drenáž nebo zvolit jiné místo. Samotná tenká vrstva štěrku na dně hluboké jámy problém těžké půdy zpravidla nevyřeší.

Výsadbová jáma má být přibližně dvakrát širší než kořenový bal, ale nemusí být výrazně hlubší. Širší nakypřený prostor usnadní kořenům pronikání do okolní zeminy. Stěny jámy je vhodné narušit rýčem, zejména v jílovité půdě, kde mohou vytvořit hladkou nepropustnou plochu. Vykopanou zeminu lze promíchat s vyzrálým kompostem, avšak čerstvý hnůj ani silné hnojivo do jámy nepatří.

Rostlinu v nádobě je dobré před výsadbou důkladně zalít. Kořenový bal se pak lépe vyjímá a při manipulaci se méně rozpadá. Silně stočené kořeny na povrchu balu lze opatrně uvolnit prsty nebo mělce naříznout na několika místech. Zdravé jemné kořínky se však nemají zbytečně odstraňovat ani nechávat dlouho vysychat na vzduchu.

Správný postup výsadby a následná péče

Kořenový bal se umístí tak, aby jeho horní plocha ležela v úrovni okolního terénu. V těžké půdě může být horní část balu o několik centimetrů výše, protože zemina po výsadbě ještě slehne. Prostor kolem kořenů se postupně vyplňuje zeminou a jednotlivé vrstvy se lehce přitlačují rukama. Silné udusávání nohama není vhodné, protože omezuje vzdušnost půdy.

Po zasypání se kolem keře vytvoří mělká zálivková mísa. Rostlina se důkladně zalije tak, aby voda pronikla do celého kořenového prostoru. Zálivka pomůže odstranit větší vzduchové dutiny a spojí kořenový bal s okolní půdou. Pokud zemina po zalití výrazně klesne, doplní se pouze tolik materiálu, aby krček nezůstal zasypaný.

Povrch půdy se zakryje organickým mulčem, který omezí vysychání a růst plevelů. Mulč se ponechá několik centimetrů od hlavních stonků, aby kůra nezůstávala trvale vlhká. Mladý keř na větrném stanovišti lze dočasně stabilizovat jedním nebo dvěma kůly. Úvazek musí být pružný a pravidelně kontrolovaný, aby se nezařezával do sílících větví.

Během prvního roku se sleduje především vlhkost kořenového balu, protože okolní půda může být mokrá, zatímco původní substrát už vyschl. Zálivka má být vydatná, ale mezi jednotlivými dávkami musí přebytečná voda odtéct. Rostlinu není nutné bezprostředně po výsadbě silně hnojit. Důležitější je vytvoření nových kořenů než rychlý růst nadzemních výhonů.

Množení polovyzrálými řízky

Nejčastěji se vonokvětka množí polovyzrálými řízky odebranými během léta. Vhodný výhon je pružný, zdravý a jeho spodní část už začíná dřevnatět. Řízek by měl mít několik listových uzlin a neměl by nést květy ani poupata. Materiál se odebírá ráno, kdy jsou pletiva dobře zásobená vodou.

Spodní řez se vede čistým ostrým nožem těsně pod uzlinou. Listy ze spodní části řízku se odstraní a horní listy lze u velkých exemplářů částečně zkrátit. Tím se sníží výpar, aniž by rostlina přišla o veškerou listovou plochu. Bázi lze ošetřit stimulátorem zakořeňování určeným pro dřevité řízky.

Řízky se zasazují do vzdušné směsi rašeliny nebo kokosového vlákna a hrubšího perlitu či písku. Substrát musí zadržovat mírnou vlhkost, ale nesmí být hutný a rozbahněný. Nádoba se umístí na světlé místo bez přímého poledního slunce a chrání se před větrem. Vyšší vzdušnou vlhkost lze udržovat průhledným krytem, který se pravidelně větrá.

Zakořeňování může trvat několik týdnů až několik měsíců a jednotlivé řízky postupují různou rychlostí. Přítomnost nových listů ještě nemusí znamenat, že se vytvořil dostatečný kořenový systém. Odpor při velmi jemném zatažení bývá spolehlivější známkou zakořenění. Mladé rostliny se přesazují opatrně, protože jejich nové kořínky jsou křehké a snadno se lámou.

Hřížení a péče o mladé rostliny

Hřížení je pomalejší, ale spolehlivá metoda vhodná pro keře s pružnými spodními větvemi. Vybraný výhon se ohne k půdě a v místě kontaktu se odstraní několik listů. Kůru lze na spodní straně lehce poranit, aby se podpořila tvorba kořenů. Ošetřená část se upevní k zemi a zakryje kyprým vlhkým substrátem.

Vrchol výhonu musí zůstat nad povrchem a měl by směřovat vzhůru. Místo hřížení se během sezony pravidelně kontroluje a nenechává se zcela vyschnout. Silná vrstva mulče pomáhá udržet stabilní podmínky, ale nesmí být přemokřená. Kořeny se mohou vytvořit během jedné vegetace, někdy je však nutné ponechat výhon spojený s mateřskou rostlinou až do dalšího roku.

Zakořeněná část se odděluje teprve tehdy, když má několik pevných kořenů a dokáže samostatně přijímat vodu. Řez se provede čistými nůžkami mezi mateřským keřem a zakořeněným místem. Mladá rostlina se vyjme s co největším balem zeminy a ihned se přesadí. Po oddělení potřebuje chráněné stanoviště a pečlivější zálivku než starší exemplář.

Mladé sazenice by neměly být první rok vystaveny silnému mrazu ani celodennímu úpalu. Bezpečnější je pěstování v chráněném záhonu nebo v nádobě uložené na závětrném místě. Hnojení má být velmi střídmé, aby kořeny nebyly poškozeny vysokou koncentrací solí. Teprve po vytvoření pevné koruny a dobře prokořeněného balu lze rostlinu vysadit na konečné stanoviště.