Úspěšná výsadba jedle ojíněné začíná dlouho předtím, než je strom umístěn do půdy. Rozhodující je výběr zdravé sazenice, vhodného stanoviště a termínu, kdy půda není přemokřená ani zmrzlá. Jedle se po správném zasazení ujímá spolehlivě, ale špatnou hloubku nebo poškození kořenů napravuje jen obtížně. Množení je možné semeny i vegetativními metodami, přičemž každá varianta má jiné nároky a výsledky.

Před nákupem je vhodné ověřit konečnou velikost vybraného kultivaru. Botanická forma se hodí především do parků, velkých zahrad a krajinných výsadeb. Kompaktní nebo pomaleji rostoucí odrůdy lze použít i v menších kompozicích. Označení kultivaru je důležité zachovat, protože mladé rostliny mohou vypadat velmi podobně.

Kvalitní sazenice má rovný terminální výhon, rovnoměrně rozmístěné větve a neporušenou kůru. Jehlice mají být pevné, pružné a bez rozsáhlých žlutých nebo hnědých ploch. Kořenový bal se nesmí rozpadat ani zapáchat po hnilobě. U kontejnerovaných rostlin je vhodné zkontrolovat, zda kořeny nejsou silně stočené podél stěn nádoby.

Jedle ojíněná může být vysazována na jaře i na podzim. Jarní termín je výhodný v chladnějších oblastech a na těžších půdách, protože strom má před zimou dost času zakořenit. Podzimní výsadba dobře funguje v mírnějších polohách, pokud půda zůstává dostatečně teplá a vlhká. Výsadbě během horkého léta je lepší se vyhnout, protože odpar výrazně zvyšuje stres sazenice.

Příprava místa a výsadbové jámy

Plocha pro výsadbu se nejprve zbaví vytrvalých plevelů, kamenů a stavebních zbytků. Je vhodné prozkoumat půdu i pod povrchem, protože zhutněná nebo nepropustná vrstva může bránit odtoku vody. U jílovité zeminy pomůže nakypření širšího okolí, nikoli jen samotné jámy. Kořeny tak získají prostor, do něhož mohou bez překážek pronikat.

Výsadbová jáma má být výrazně širší než kořenový bal, ale nemá být zbytečně hluboká. Obvykle postačuje šířka přibližně jedenapůlkrát až dvakrát větší než průměr balu. Dno se pouze lehce nakypří, aby rostlina po zalití neklesla. Příliš hluboká měkká vrstva může způsobit postupné zapadnutí kořenového krčku pod úroveň terénu.

Původní zemina je většinou nejlepší základ pro zasypání. Lze ji doplnit vyzrálým kompostem, pokud je velmi chudá nebo strukturně nevhodná. Velké množství rašeliny, čerstvého hnoje či koncentrovaného hnojiva do jámy nepatří. Ostrý rozdíl mezi bohatým substrátem v jámě a okolní půdou může brzdit prorůstání kořenů do širšího prostoru.

Na stanovištích s rizikem zamokření je vhodnější strom vysadit mírně nad okolní úroveň. Kořenový bal lze umístit na nízký, široký násyp z vhodné zeminy, aby přebytečná voda odtékala. Úzká vrstva štěrku na dně hluboké jámy problém nepropustného podloží zpravidla nevyřeší. Rozhodující je návaznost drenážní úpravy na okolní terén.

Správný postup při výsadbě

Kontejnerovanou rostlinu je před výsadbou vhodné důkladně zalít. Vlhký kořenový bal lépe drží pohromadě a jemné kořeny nejsou tolik vystaveny vysychání. Nádoba se odstraňuje opatrně, aby se nepoškodily spodní větve ani terminál. Jestliže jsou kořeny silně stočené, lze je na několika místech šetrně uvolnit.

Strom se do jámy umístí tak, aby kořenový krček zůstal v úrovni okolního terénu nebo nepatrně výše. Horní plocha balu nemá být překryta silnou vrstvou zeminy. Příliš hluboká výsadba omezuje přístup vzduchu ke kořenům a udržuje spodní část kmene v nežádoucím vlhku. Před zasypáním je vhodné zkontrolovat svislou polohu stromu z několika směrů.

Zemina se doplňuje postupně a lehce se přitlačuje rukama nebo chodidlem. Silné udusání není žádoucí, protože ničí půdní póry a zhoršuje vsakování vody. Během zasypávání lze půdu průběžně prolévat, aby se vyplnily větší vzduchové mezery. Nakonec se kolem balu vytvoří mělká zálivková mísa.

Bezprostředně po výsadbě se strom vydatně zalije. Voda propojí kořenový bal s okolní zeminou a pomůže půdě přilnout k jemným kořenům. Povrch se následně zakryje mulčem, přičemž prostor těsně kolem kmene zůstane volný. V prvním roce je nutné vlhkost pravidelně kontrolovat i během chladnějšího počasí.

Kotvení a péče po zasazení

Menší stabilní sazenice často kůl nepotřebují, pokud jsou vysazeny na chráněném místě. Vyšší strom nebo exemplář s těžkou korunou však může vítr v čerstvé půdě vychylovat. Pohyb balu trhá nově vznikající kořeny a prodlužuje dobu ujímání. Kotvení má bal stabilizovat, nikoli zcela znehybnit horní část kmene.

Kůl se umísťuje tak, aby nepoškodil kořenový bal. Úvazek musí být široký, pružný a pravidelně kontrolovaný. Tenký drát nebo provaz se může zařezávat do kůry a narušit proudění vody a živin. Kotvení se zpravidla odstraňuje po jedné až dvou vegetačních sezonách, jakmile strom pevně zakoření.

V prvním roce po výsadbě se neprovádí silné hnojení. Kořeny potřebují především rovnoměrnou vlhkost, vzdušnou půdu a čas k obnově. V případě velmi chudého podkladu lze použít malé množství pomalu působícího hnojiva až po zřetelném zahájení růstu. Přílišná výživa nenahradí špatné zakořenění ani nevhodnou strukturu půdy.

První zimu je vhodné chránit kořenovou zónu silnější vrstvou mulče. V otevřených polohách lze mladý strom zastínit před zimním sluncem a vysušujícím větrem prodyšnou textilií. Koruna se nesmí uzavřít do neprodyšného plastu. Ochrana má zmírnit extrémy, nikoli vytvořit teplé a vlhké prostředí.

Množení semeny a vegetativními metodami

Generativní množení semeny je přirozenou cestou, která se používá hlavně pro botanický druh. Semena se získávají ze zralých šišek, které se u jedlí na větvích postupně rozpadají. Sběr je proto nutné načasovat dříve, než se šupiny zcela uvolní. Semena je vhodné uchovávat v chladu a suchu až do přípravy výsevu.

Pro rovnoměrnější klíčení se obvykle používá chladová stratifikace. Semena se smíchají s mírně vlhkým pískem nebo jiným vzdušným materiálem a několik týdnů se udržují při nízké teplotě. Vlhkost musí být pouze mírná, protože přemokření podporuje plísně. Po stratifikaci se semena vysévají mělce do propustného substrátu.

Mladé semenáčky potřebují dostatek světla bez prudkého poledního úpalu a rovnoměrnou vlhkost. Substrát se nesmí nechat zcela vyschnout, ale také nesmí zůstávat trvale nasycený vodou. Slabé proudění vzduchu a příliš hustý výsev zvyšují riziko padání klíčních rostlin. Sazenice se přesazují opatrně, protože jejich jemné kořeny se snadno poškozují.

Okrasné kultivary se semeny spolehlivě nemnoží, protože potomstvo nemusí zachovat jejich barvu, tvar ani rychlost růstu. Pro zachování vlastností se používá především roubování na vhodnou podnož. Řízkování je u jedlí obtížné a výsledky bývají nejisté, zejména bez profesionálního vybavení. Pro běžného pěstitele je proto nejpraktičtější nákup pravého, správně označeného kultivaru ze specializované školky.