Správná výsadba rozhoduje o tom, zda galtonie zelenokvětá vytvoří silné kořeny, mohutné listy a plnohodnotné květenství. Cibule potřebuje teplou půdu, dostatečnou hloubku a prostředí, ve kterém po dešti nezůstává stát voda. Rostlinu lze množit oddělováním dceřiných cibulek i výsevem semen, přičemž každá metoda má jiné časové nároky. Pečlivý výběr výsadbového materiálu výrazně snižuje riziko hniloby, přenosu chorob a neúspěšného rašení.
Výběr cibulí a termín výsadby
Kvalitní cibule má být pevná, těžká vzhledem ke své velikosti a bez měkkých nebo propadlých míst. Suché vnější šupiny nejsou závadou, pokud pod nimi zůstává zdravé a pevné pletivo. Na povrchu nesmějí být mokré skvrny, aktivní plíseň ani nepříjemný hnilobný zápach. Cibule s rozsáhlým poškozením je lepší vyřadit, protože může nakazit okolní výsadbu.
Ve volné půdě se galtonie vysazuje na jaře, když už nehrozí silné mrazy a zemina se začíná prohřívat. V chladnějších oblastech lze cibule předpěstovat v nádobách a ven je přemístit až po otužení. Příliš časná výsadba do studené a mokré půdy zpomaluje zakořeňování. Dlouhé skladování v teple naopak vede k vysychání nebo předčasnému rašení cibulí.
Před výsadbou není vhodné cibule dlouhodobě namáčet ve vodě. Pokud jsou mírně seschlé, stačí je zasadit do lehce vlhkého substrátu a zálivku zvyšovat až po zakořenění. Mechanicky poškozené místo lze nechat krátce zaschnout na vzdušném místě. Všechny nástroje používané k čištění nebo dělení cibulí musí být čisté a vydezinfikované.
Při nákupu je užitečné zjistit skutečnou velikost a stáří výsadbového materiálu. Velké vyzrálé cibule mohou vykvést již v první sezoně, zatímco malé kusy potřebují několik let pěstování. Zdravá menší cibule však může být perspektivnější než velký, ale poškozený exemplář. Před výsadbou je vhodné materiál několik dní kontrolovat, aby se případná hniloba odhalila ještě mimo záhon.
Další články na toto téma
Příprava místa a samotná výsadba
Stanoviště se připravuje do větší hloubky, než je samotná výsadbová jamka. Zeminu je potřeba prokypřit a odstranit z ní kameny, zbytky kořenů i vytrvalé plevele. Do chudé půdy lze zapracovat vyzrálý kompost, nikoli však čerstvý hnůj. Čerstvá organická hmota může zahřívat půdu, zadržovat příliš mnoho vody a poškozovat mladé kořeny.
Cibule se sází špičkou vzhůru a širší kořenovou částí dolů. Hloubka se přizpůsobuje velikosti cibule, přičemž nad jejím vrcholem má být obvykle vrstva zeminy přibližně odpovídající dvojnásobku její výšky. Na lehkých půdách může být výsadba o něco hlubší, zatímco v těžších zeminách je vhodnější menší hloubka. Příliš mělká výsadba snižuje stabilitu rostliny a vystavuje cibuli výkyvům teplot.
Jednotlivé cibule potřebují dostatek prostoru pro tvorbu listové růžice a vedlejších cibulek. V běžném záhonu se ponechává rozestup přibližně dvacet až třicet centimetrů podle očekávané velikosti rostlin. Hustší skupinová výsadba působí dekorativně, ale nesmí bránit proudění vzduchu. Příliš natěsnané rostliny si konkurují o vláhu a živiny a obtížněji po dešti osychají.
Po zasazení se půda jemně přitlačí, aby kolem cibule nezůstaly velké vzduchové kapsy. První zálivka má zeminu rovnoměrně zvlhčit, nikoli ji promáčet do bahnitého stavu. Místo výsadby je praktické označit, protože galtonie může rašit později než některé okolní cibuloviny. Záhon se poté zalévá až podle vysychání půdy a průběhu počasí.
Množení dceřinými cibulkami
Dospělá galtonie může kolem mateřské cibule vytvářet menší dceřiné cibulky. Nejvhodnější doba k jejich oddělení nastává během období klidu, kdy jsou nadzemní části zatažené. Celý trs se opatrně vyzvedne a zbaví přebytečné suché zeminy. Cibulky se neodtrhávají násilím, protože hluboké rány se špatně hojí.
Dobře vyvinuté dceřiné cibulky se často oddělí lehkým tlakem prstů. Kusy pevně spojené s mateřskou cibulí je bezpečnější ponechat do další sezony. Pokud je nutné použít nůž, musí mít ostrou a čistou čepel. Řezné plochy se nechají před výsadbou oschnout, aby se snížilo riziko infekce.
Větší dceřiné cibule lze zasadit přímo na konečné stanoviště. Drobné cibulky se lépe pěstují v samostatné školkařské nádobě, kde lze přesněji regulovat vodu a výživu. První roky vytvářejí především listy a zvětšují podzemní zásobní orgán. Kvetení přichází až po dosažení dostatečné velikosti a nelze je urychlit nadměrným hnojením.
Mladé rostliny nesmějí během vegetace dlouhodobě vyschnout, protože mají menší zásoby než dospělé cibule. Současně jsou citlivější k přemokření a houbovým chorobám. Substrát proto musí být jemnější, ale stále vzdušný a dobře propustný. Pravidelná kontrola umožní včas odstranit cibulku, která měkne nebo vykazuje známky hniloby.
Množení ze semen
Množení ze semen je pomalejší, ale umožňuje získat větší počet geneticky různorodých rostlin. Semena se nechávají dozrát pouze na silných a zdravých jedincích. Tobolky se sklízejí ve chvíli, kdy začínají zasychat, ale ještě se samovolně neotevřely. Příliš časně odebraná semena mívají nízkou klíčivost.
Výsev se provádí do čistého, jemného a propustného substrátu. Semena se rozmístí na povrch a zakryjí jen tenkou vrstvou zeminy nebo minerálního materiálu. Výsevní nádoba musí mít dobrý odtok vody a nesmí stát v trvale mokré podmisce. Substrát se udržuje rovnoměrně vlhký pomocí jemné zálivky.
Klíčení může být nepravidelné a některá semena se probudí až po delší době. Výsev proto není vhodné předčasně vyhazovat, pokud se semenáčky neobjeví současně. Mladé rostliny potřebují hodně rozptýleného světla, ale zpočátku se chrání před prudkým poledním sluncem. Nedostatek světla způsobuje slabé a vytáhlé listy.
Semenáčky se přesazují až tehdy, když jsou dostatečně silné a lze s nimi manipulovat bez poškození drobné cibulky. První období klidu musí probíhat opatrně, protože malý zásobní orgán nesnese tak dlouhé sucho jako dospělá cibule. Každým rokem se režim postupně přibližuje péči o dospělou rostlinu. Na první květy se zpravidla čeká několik vegetačních sezon.