Světelné nároky citronové pelargonie v bytě i venku

Citronová pelargonie potřebuje pro pevný, kompaktní a aromatický růst velké množství světla. Nedostatečné osvětlení způsobuje vytahování výhonů, blednutí listů a omezené kvetení. Přímé slunce je pro ni obecně prospěšné, ale rostlina si na něj musí postupně zvyknout. Správné umístění se proto mění podle ročního období, prostředí a předchozího způsobu pěstování.

Intenzita světla během vegetace

Na jaře a v létě je ideální stanoviště s několika hodinami přímého slunce denně. Ranní a dopolední záření je obvykle dobře snášeno i mladšími rostlinami. Odpolední slunce může být velmi intenzivní, zejména u jižní stěny nebo za sklem. V takové poloze je důležité hlídat teplotu substrátu a dostatek vláhy.

Dostatek světla podporuje krátké rozestupy mezi listy a pevné větvení. Listy bývají sytější, aromatičtější a odolnější vůči mechanickému poškození. Na tmavém místě se stonky prodlužují směrem k oknu a koruna ztrácí pravidelný tvar. Samotné hnojení nedokáže nedostatek světla nahradit.

Rostlina pěstovaná za oknem dostává méně využitelného světla než exemplář umístěný venku. Sklo část záření odráží a intenzita rychle klesá se vzdáleností od okenní tabule. Květináč proto postav co nejblíže ke světlému oknu, aniž by se listy dotýkaly rozpáleného nebo namrzajícího skla. Záclony a žaluzie mohou světelné podmínky výrazně zhoršit.

Při jednostranném osvětlení se výhony natáčejí ke zdroji světla. Květináč můžeš pravidelně pootočit přibližně o čtvrt otáčky, aby rostlina zůstala souměrná. Příliš časté a prudké změny orientace však nejsou nutné. Venku na otevřeném stanovišti bývá světlo rovnoměrnější a otáčení většinou odpadá.

Ochrana před spálením a přehřátím

Listy vytvořené v zimním interiéru jsou citlivější než listy narostlé venku. Náhlé vystavení ostrému jarnímu slunci může způsobit světlé, později hnědnoucí skvrny. Poškozená místa se již nezahojí, ale nové listy mohou být zcela zdravé. Přechod na venkovní stanoviště proto rozlož alespoň do několika dnů.

První fáze otužování by měla probíhat ve světlém stínu nebo na místě s ranním sluncem. Dobu oslunění postupně prodlužuj a sleduj, jak listy reagují. Při výrazném vadnutí, bělení nebo tvorbě suchých skvrn rostlinu dočasně přistiň. Otužování zpomal také během mimořádně horkého a suchého počasí.

Spálení se liší od přirozeného vadnutí v poledním horku. Krátkodobě svěšené listy se po ochlazení mohou znovu narovnat bez trvalých následků. Spálené pletivo zůstává světlé, papírovité nebo hnědé a postupně zasychá. Silně poškozené listy odstraň až tehdy, když rostlina vytvoří dostatek nového olistění.

Přehřátí kořenového balu může rostlinu poškodit, i když jsou listy na slunce zvyklé. Tmavý květináč postavený na rozpálené dlažbě se zahřívá výrazně více než okolní vzduch. Nádobu lze vložit do světlého obalu, podložit nebo zastínit nízkými rostlinami. Kořenový systém pak lépe přijímá vodu a listy méně vadnou.

Světlo v zimě a doplňkové osvětlení

V zimě je přirozeného světla málo a jeho intenzita bývá výrazně nižší než v létě. Citronovou pelargonii proto umísti k nejsvětlejšímu dostupnému oknu. Nejvhodnější bývá jižní nebo jihovýchodní orientace, pokud rostlina nestojí v příliš teplé místnosti. Čisté sklo může množství dopadajícího světla překvapivě výrazně zvýšit.

Chladnější zimoviště pomáhá vyrovnat nedostatek světla tím, že zpomaluje růst. V teplé místnosti se rostlina snaží pokračovat ve vegetaci a vytváří dlouhé slabé výhony. Takové přírůstky bývají světlé, křehké a snadno napadané škůdci. Kombinace nižší teploty a maximálního přirozeného světla je proto výhodnější.

Doplňkové světlo je užitečné při zimování v teple nebo při množení řízků. Zdroj by měl poskytovat dostatečně intenzivní světlo po dobu několika hodin denně. Příliš vzdálená slabá lampa nepřinese výrazný efekt a výhony se budou dál vytahovat. Vzdálenost vždy přizpůsob typu svítidla a sleduj teplotu listů.

Rostlina potřebuje také pravidelné období tmy. Nepřetržité osvětlení může narušit přirozený rytmus metabolismu a nepřináší lepší růst. Praktická délka umělého dne se obvykle pohybuje přibližně mezi dvanácti a čtrnácti hodinami. Stabilní časový režim lze snadno zajistit pomocí spínacích hodin.