Zimování puškinie

Puškinie je díky svému původu z vysokohorských oblastí Kavkazu a Turecka přirozeně velmi odolná vůči nízkým teplotám a ve většině klimatických podmínek střední Evropy přezimuje zcela bez problémů. Její cibulky jsou naprogramovány tak, aby vydržely hluboké mrazy pod zemí a s příchodem jara opět spolehlivě vyrašily. Ve většině případů tedy nevyžaduje žádnou speciální zimní ochranu, což dále podtrhuje její pověst nenáročné a vděčné rostliny. Přesto existují situace, jako je pěstování v extrémních klimatických podmínkách nebo v nádobách, kdy je vhodné poskytnout rostlinám dodatečnou ochranu. Porozumění principům jejího přezimování vám pomůže zajistit, aby vaše puškinie bezpečně přečkaly zimu a na jaře vás opět potěšily svou krásou.

Základem úspěšného přezimování je správná podzimní příprava. Cibulky musí být v dobré kondici, zdravé a dobře zakořeněné před příchodem prvních mrazů. Toho dosáhnete správným načasováním podzimní výsadby a výběrem kvalitního sadbového materiálu. Rostliny, které byly po odkvětu správně ošetřeny a měly možnost zatáhnout své listy přirozenou cestou, mají v cibulkách uloženo maximum zásobních látek, což je pro přežití zimy klíčové. Oslabené nebo pozdě vysazené rostliny mohou být k poškození mrazem náchylnější.

Důležitou roli v přirozené ochraně hraje také sněhová pokrývka. Sníh působí jako vynikající izolační vrstva, která chrání půdu a cibulky v ní před hlubokými mrazy a prudkými teplotními výkyvy. Pod sněhovou peřinou zůstává teplota půdy relativně stabilní i v době, kdy teploty vzduchu klesají hluboko pod nulu. Problém může nastat v tzv. holomrazech, kdy udeří silné mrazy bez sněhové pokrývky. Právě v takových situacích může být lehká zimní přikrývka prospěšná.

Největším nebezpečím během zimy není samotný mráz, ale kombinace mrazu a nadměrné vlhkosti. Půda, která je v zimě neustále mokrá a zároveň promrzá, může způsobit poškození cibulek ledovými krystaly nebo jejich uhnívání. Proto je naprosto zásadní již při výsadbě zajistit dokonalou drenáž. V dobře propustné půdě cibulky přečkají zimu mnohem bezpečněji než v těžké a podmáčené zemi.

Přirozená mrazuvzdornost a její hranice

Puškinie je klasifikována jako plně mrazuvzdorná rostlina, která snáší teploty hluboko pod bodem mrazu. Většinou se uvádí její odolnost v zónách odolnosti USDA 4 až 8, což znamená, že dokáže přežít zimní teploty klesající až k -34 °C, pokud je zasazena v zemi. Tato úžasná schopnost je dána biochemickými procesy uvnitř cibulky, která v zimě snižuje obsah vody ve svých buňkách a zvyšuje koncentraci cukrů a jiných látek, které působí jako přirozená nemrznoucí směs.

Tato přirozená odolnost znamená, že ve většině zahrad v mírném klimatickém pásmu není nutné puškinie na zimu jakkoliv zakrývat. Rostliny vysazené ve volné půdě v záhonech, skalkách nebo pod stromy si s běžnou zimou poradí samy. Důvěra v jejich přirozenou odolnost je na místě a často platí, že méně péče znamená více. Přílišná snaha o ochranu, například použitím neprodyšných materiálů, může napáchat více škody než užitku, protože může vést k zapaření a rozvoji plísní.

Hranice mrazuvzdornosti se však mohou posouvat v závislosti na specifických podmínkách stanoviště. Rostliny pěstované na otevřených, větrných místech jsou vystaveny většímu chladu a vysušujícímu účinku větru (tzv. fyziologické sucho), a mohou být proto náchylnější k poškození. Naopak rostliny pěstované na chráněných místech, například u jižní zdi domu nebo pod hustými keři, jsou v mnohem bezpečnějším prostředí. Tyto faktory je dobré zvážit při rozhodování, zda poskytnout dodatečnou ochranu.

Je také důležité si uvědomit, že mrazuvzdornost se týká dormantních cibulek v zemi. Jakmile rostlina na jaře začne rašit, její mladé listy a květní pupeny jsou vůči silným mrazům mnohem citlivější. Pozdní jarní mrazíky mohou poškodit květy a listy, ale obvykle neohrozí samotnou cibulku, která v dalším roce opět vyraší. Puškinie naštěstí raší velmi brzy a je na chladné počasí zvyklá, takže k poškození dochází jen zřídka.

Příprava záhonu na zimu

Ačkoliv puškinie nevyžaduje složitou ochranu, správná příprava záhonu na podzim může výrazně přispět k jejímu bezproblémovému přezimování. Než půda zamrzne, je dobré z záhonu odstranit veškerý plevel. Plevel, který by na záhonu přes zimu zůstal, by na jaře začal velmi brzy růst a konkuroval by rašícím puškiniím o světlo, vodu a živiny. Čistý záhon také snižuje riziko přezimování některých škůdců a chorob.

Po odplevelení je velmi prospěšné na povrch záhonu rozprostřít tenkou vrstvu organického materiálu, jako je vyzrálý kompost nebo spadané listí. Tato vrstva působí jako přirozený mulč, který má několik funkcí. Pomáhá izolovat půdu a stabilizovat její teplotu, čímž chrání cibulky před teplotními šoky. Zároveň chrání povrch půdy před erozí způsobenou deštěm a větrem. Během zimy a jara se tento materiál postupně rozkládá a obohacuje půdu o cenné živiny.

Při použití spadaného listí jako mulče je vhodné vybírat listí z menšími listy (např. bříza, habr), které se rychleji rozkládá a nevytváří neprostupnou krustu. Listí z ořešáku se nedoporučuje kvůli obsahu látek, které mohou inhibovat růst jiných rostlin. Vrstva mulče by neměla být příliš silná, obvykle stačí 3-5 cm. Příliš vysoká vrstva by mohla na jaře bránit rašícím rostlinám v přístupu na světlo a také by mohla poskytovat úkryt pro hlodavce.

Na podzim je také poslední příležitost zkontrolovat a vylepšit drenáž. Pokud jste si během roku všimli, že se na záhonu po deštích drží voda, je nejvyšší čas to řešit. Můžete například opatrně přimíchat do vrchní vrstvy půdy trochu písku nebo vyhloubit mělké odvodňovací kanálky na okraji záhonu. Zajištění toho, aby cibulky netrávily zimu v přemokřené půdě, je absolutně klíčové pro jejich přežití.

Zimní ochrana v extrémních podmínkách

V oblastech s velmi drsným klimatem, kde teploty pravidelně klesají hluboko pod -20 °C a chybí spolehlivá sněhová pokrývka, je poskytnutí lehké zimní ochrany rozumným krokem. Tato ochrana pomůže zmírnit dopad extrémních mrazů a ochrání cibulky před poškozením. Nejlepší ochranou je vzdušný, prodyšný materiál, který nezadržuje vlhkost a umožňuje půdě dýchat. Ideálním materiálem je chvojí z jehličnanů, například ze smrku nebo jedle.

Chvojí se na záhon pokládá až poté, co půda mírně promrzne, obvykle koncem listopadu nebo v prosinci. Pokud byste záhon zakryli příliš brzy, kdy je půda ještě teplá, mohli byste vytvořit ideální úkryt pro myši a jiné hlodavce, kteří by si na cibulkách přes zimu rádi pochutnali. Chvojí vytvoří vzdušnou izolační vrstvu, která zachytává sníh a chrání půdu před prudkými změnami teplot. Navíc je mírně kyselé, což většině zahradních rostlin nevadí, a na jaře se snadno odstraňuje.

Další možností je použití slámy nebo suchého listí, jak již bylo zmíněno. I zde platí, že se vrstva aplikuje až po prvních mrazech. Aby listí nebo slámu nerozfoukal vítr, je dobré je zatížit několika větvemi. Je však třeba dbát na to, aby vrstva nebyla příliš silná a slehlá, protože by mohla začít hnít a podporovat rozvoj plísní. Sláma a listí jsou také atraktivnější pro hlodavce než chvojí.

Na jaře je nesmírně důležité odstranit zimní přikrývku včas. Jakmile nebezpečí silných mrazů pomine a teploty se začnou zvedat, obvykle koncem února nebo začátkem března, je třeba chvojí nebo jiný materiál odstranit. Pokud byste přikrývku nechali na záhonu příliš dlouho, mohla by bránit rašícím výhonkům v cestě za světlem. Rostliny by byly slabé, vytáhlé a náchylné k chorobám. Včasné odstranění krytu umožní půdě se prohřát a rostlinám zdravě odstartovat novou sezónu.

Zimování puškinie pěstované v nádobách

Pěstování puškinií v nádobách přináší specifické výzvy, co se týče zimování. Kořenový systém rostlin v nádobě je mnohem více vystaven mrazu než ve volné půdě. Promrznutí celého objemu substrátu může být pro cibulky fatální. Proto je ochrana nádob přes zimu naprosto nezbytná. Existuje několik osvědčených metod, jak cibuloviny v nádobách bezpečně přezimovat. Volba metody závisí na vašich možnostech a na velikosti nádoby.

Jednou z nejlepších a nejjednodušších metod je zapuštění celé nádoby do země na zahradě. Vyberte chráněné místo, například v zeleninovém záhonu, a vykopejte jámu dostatečně velkou, aby se do ní vešel celý květináč. Po zapuštění okraje nádoby přihrňte zeminou nebo mulčem. Půda v zahradě poskytne nádobě a kořenům v ní vynikající izolaci. Na jaře, po odeznění největších mrazů, nádobu opět vyjmete a umístíte na její místo na terase či balkoně.

Pokud nemáte možnost nádobu zapustit do země, je nutné ji zaizolovat. Celý květináč, včetně dna a stran, můžete obalit několika vrstvami bublinkové fólie, starými dekami, jutou nebo polystyrenem. Důležité je, aby izolační vrstva byla dostatečně silná. Poté nádobu umístěte na chráněné místo, například těsně ke zdi domu, ideálně na závětrnou stranu. Postavení nádoby na polystyrenovou desku zabrání promrzání odspodu.

Další možností je přemístění nádoby do chladného, tmavého a bezmrazého prostoru, jako je nevytápěná garáž, sklep nebo chladná chodba. Teplota by se zde měla ideálně pohybovat mezi 0 a 8 °C. Cibulky potřebují projít chladovým obdobím (tzv. vernalizací), aby na jaře kvetly, takže umístění v teplé místnosti není vhodné. Během zimování v interiéru je třeba substrát občas velmi mírně zalít, aby cibulky zcela nevyschly. Postačí malá zálivka jednou za 4-6 týdnů. Na jaře pak nádobu postupně přivykejte na světlo a teplo.