Zimování jiřin

Správné zimování hlíz je naprosto klíčovým a často nejobávanějším krokem v celoročním cyklu pěstování jiřin. Jelikož tyto rostliny pocházejí z teplého klimatu Mexika, nejsou v našich podmínkách mrazuvzdorné a jejich hlízy by zimu v půdě nepřežily. Každoroční proces vyjmutí hlíz ze země, jejich očištění, ošetření a následné uskladnění v bezmrazém prostředí je nezbytností, která nám umožní uchovat si naše oblíbené odrůdy pro následující sezóny. Zvládnutí tohoto postupu je známkou skutečného zahradnického mistrovství a zárukou, že se na jaře budeme moci těšit ze zdravého a životaschopného sadebního materiálu.

Celý proces zimování začíná již na podzim, kdy se rostliny připravují na vegetační klid. Příchod prvních mrazů je signálem, že je čas začít s pracemi. Správné načasování sklizně, šetrná manipulace s křehkými hlízami a jejich důkladná příprava na uskladnění jsou základními předpoklady úspěchu. Každá chyba v této fázi, ať už jde o mechanické poškození, nedostatečné osušení nebo špatné podmínky skladování, může vést ke ztrátě cenných hlíz v důsledku hniloby, vyschnutí nebo napadení chorobami.

Cílem zimování je uchovat hlízy v dormantním, tedy spícím stavu, a to až do jara. Během tohoto období je nutné zajistit jim stabilní prostředí s optimální teplotou a vlhkostí. Příliš vysoká teplota by mohla vést k předčasnému rašení, zatímco příliš nízká teplota hrozí namrznutím. Stejně tak je důležitá i vzdušná vlhkost – příliš suchý vzduch způsobí seschnutí a scvrknutí hlíz, zatímco příliš vysoká vlhkost podporuje rozvoj plísní a hniloby. Nalezení ideální rovnováhy je proto pro úspěšné přezimování zásadní.

Během zimních měsíců naše péče nekončí. Pravidelná kontrola uskladněných hlíz je nezbytná pro včasné odhalení jakýchkoli problémů. Včasné odstranění napadené hlízy může zabránit rozšíření infekce na celý skladovaný materiál. Zimování jiřin je tedy proces, který vyžaduje pečlivost, trpělivost a pozornost k detailu, ale odměnou je nejen zachování oblíbených odrůd, ale i radost z úspěšného zvládnutí jedné z nejnáročnějších zahradnických disciplín.

Správné načasování vyjmutí hlíz

Načasování sklizně hlíz je kriticky důležité. Příliš brzké vyjmutí ze země, tedy ještě před příchodem mrazů, není ideální. Dokud má rostlina zelené listy a asimiluje, stále ukládá zásobní látky do hlíz, které tak sílí a lépe se připravují na zimu. Naopak příliš pozdní sklizeň, kdy by hlízy zůstaly v promrzlé a mokré půdě, zvyšuje riziko jejich poškození mrazem a napadení hnilobou. Ideálním signálem pro sklizeň je tedy první silnější mráz, který spálí nadzemní část rostliny.

Když mráz zničí listy a stonky, ty zčernají a zvadnou. V tomto okamžiku rostlina stáhne veškerou zbývající energii a živiny z nadzemní části do podzemních hlíz. Doporučuje se nechat hlízy v zemi ještě asi týden až dva po tomto prvním mrazu. Během této doby se na hlízách vytvoří pevnější slupka, která je lépe ochrání během skladování. Tento proces „vyzrávání“ je pro úspěšné přezimování velmi prospěšný.

Samotnou sklizeň plánujeme na suchý a pokud možno slunečný den. Práce v mokré a rozbahněné půdě je nejen nepříjemná, ale také ztěžuje očištění hlíz a zvyšuje riziko jejich poškození. Než začneme s vyrýváním, seřízneme stonky asi 10 až 15 centimetrů nad zemí. Tento zbytek stonku nám poslouží jako praktický úchyt pro manipulaci s celým trsem a zároveň je na něm umístěn krček s růstovými očky pro příští rok.

K vyrývání používáme rycí vidle, nikoli rýč, který by mohl hlízy snadno přeseknout. Vidle zapichujeme do země v uctivé vzdálenosti od středu rostliny, obvykle po obvodu listové růžice, a opatrně uvolňujeme půdu kolem celého trsu. Poté trs opatrně a pomalu vyzvedneme ze země, přičemž si můžeme pomoci zapáčením vidlemi. Snažíme se o maximální šetrnost, protože každá oděrka nebo zlomená hlíza je potenciální vstupní branou pro infekci.

Příprava hlíz na uskladnění

Po opatrném vyrytí trsů je nutné je připravit na samotné uskladnění. Prvním krokem je očištění od přebytečné zeminy. Hlízy opatrně oklepeme a ručně z nich odstraníme větší kusy půdy. Nikdy je však nemyjeme vodou, protože by to narušilo jejich ochrannou slupku a zaneslo by to vlhkost do všech záhybů, což by výrazně zvýšilo riziko hniloby. Malá vrstva suché zeminy, která na hlízách zůstane, jim naopak může poskytnout určitou ochranu.

Následuje fáze sušení a zatahování ran. Očištěné trsy hlíz umístíme na několik dní až týdnů na vzdušné, suché a chráněné místo, kde nemrzne. Ideální je garáž, kůlna nebo zastřešená veranda. Hlízy je nejlepší umístit stonky dolů, aby mohla veškerá voda, která zůstala v dutých stoncích, vytéct. Během tohoto období se zacelí drobná poranění vzniklá při sklizni a povrch hlíz dostatečně oschne.

Před samotným uložením na zimoviště je vhodné provést finální kontrolu a ošetření. Celý trs si důkladně prohlédneme. Odstraníme všechny poškozené, naměklé nebo evidentně nemocné hlízy. Zkrátíme také dlouhé a tenké kořínky. Pokud jsme při sklizni nějakou hlízu nechtěně poškodili, můžeme řeznou ránu ošetřit práškovým dřevěným uhlím nebo sírou, které mají dezinfekční a vysušující účinky.

Každý trs je naprosto nezbytné označit jmenovkou s názvem odrůdy. Během zimy bychom totiž jen těžko poznávali, o jakou odrůdu se jedná. Jmenovku připevníme pevně ke zbytku stonku. Můžeme použít nesmazatelný fix a plastové štítky, které odolají vlhkosti. Důkladné označení nám na jaře ušetří spoustu starostí při plánování výsadby a umožní nám udržet si přehled v naší sbírce.

Ideální podmínky pro skladování

Nalezení správného místa pro zimování jiřin je klíčové. Ideální zimoviště by mělo splňovat tři základní podmínky: musí být tmavé, chladné a bezmrazé. Optimální teplota pro skladování se pohybuje v rozmezí 4 až 8 °C. Vyšší teploty by mohly hlízy probudit k předčasnému rašení, což by je zbytečně vysilovalo. Naopak teploty klesající k bodu mrazu nebo pod něj by hlízy, které obsahují velké množství vody, nenávratně poškodily.

Dalším důležitým faktorem je vzdušná vlhkost. Ta by se měla pohybovat kolem 60-70 %. Příliš suchý vzduch, jaký bývá například v panelákových sklepech s ústředním topením, způsobuje nadměrné vysychání a scvrkávání hlíz. Naopak příliš vysoká vlhkost, často v kombinaci s nedostatečným větráním, vytváří ideální podmínky pro růst plísní a hniloby. Vhodným místem pro skladování je proto například chladný a dobře větraný sklep, garáž nebo jiná nevytápěná místnost, kde je teplota stabilní.

Existuje několik osvědčených způsobů, jak hlízy uložit. Nejčastěji se ukládají do přepravek nebo bedýnek, které jsou vzdušné. Hlízy můžeme prosypat materiálem, který pomáhá regulovat vlhkost. Tradičně se používá suchá rašelina, písek, piliny nebo hobliny. Tento materiál hlízy izoluje, zabraňuje jejich vzájemnému dotyku a pomáhá udržovat stabilní mikroklima. Někteří pěstitelé balí každou hlízu zvlášť do novinového papíru.

Alternativní metodou je uložení hlíz do papírových nebo jutových pytlů, které se zavěsí do prostoru. To zajišťuje vynikající cirkulaci vzduchu. Ať už zvolíme jakoukoli metodu, je důležité, abychom na sebe hlízy nevrstvili v příliš silné vrstvě, protože by se mohly zapařit. Lepší je použít více menších a mělčích přepravek. Bedýnky s hlízami nikdy nepokládáme přímo na betonovou podlahu, ale podložíme je například dřevěnými laťkami, aby pod nimi mohl proudit vzduch.

Kontrola a péče o hlízy během zimy

Uložením hlíz do zimoviště naše práce nekončí. Je nezbytné je pravidelně, alespoň jednou za měsíc, kontrolovat po celou dobu skladování. Během kontroly si všímáme jakýchkoli známek problémů, jako jsou plísně, hniloba nebo nadměrné vysychání. Každou bedýnku nebo pytel pečlivě projdeme a zkontrolujeme stav jednotlivých trsů.

Pokud objevíme hlízu napadenou hnilobou nebo plísní, je nutné ji okamžitě odstranit, aby se infekce nešířila na ostatní. Pokud je napadena jen malá část hlízy, můžeme se pokusit ji zachránit. Ostrým nožem vyřízneme poškozenou část až do zdravé tkáně a řeznou ránu důkladně zasypeme dřevěným uhlím nebo sírou. Takto ošetřenou hlízu necháme několik dní oschnout, než ji vrátíme zpět do přepravky.

Naopak pokud zjistíme, že hlízy začínají příliš sesychat a scvrkávat se, je to znamení, že vzduch v úložném prostoru je příliš suchý. V takovém případě můžeme mírně navlhčit materiál, ve kterém jsou hlízy uloženy, například lehkým postřikem vodou z rozprašovače. Další možností je umístit do místnosti nádobu s vodou, která zvýší celkovou vzdušnou vlhkost. Je však třeba postupovat velmi opatrně, abychom situaci nepřehnali a nevytvořili podmínky pro vznik plísní.

Koncem zimy a začátkem jara, jak se postupně zvyšuje venkovní teplota, mohou některé hlízy začít mírně rašit. Krátké, několikamilimetrové výhonky nejsou na škodu. Pokud jsou však výhonky dlouhé a vytáhlé, je to znamení, že teplota skladování je příliš vysoká. V takovém případě se snažíme teplotu snížit, případně hlízy přemístit na světlejší místo, aby se výhony zpevnily a nebyly tak křehké. Pravidelná kontrola je nejlepším způsobem, jak zajistit, že naše hlízy přečkají zimu v co nejlepší kondici.