Zimování durmanovce

Zimování je bezpochyby nejkritičnější a technicky nejnáročnější fází pěstování durmanovce v podmínkách mírného klimatického pásu. Jelikož tato majestátní rostlina pochází z teplých oblastí Jižní Ameriky, není absolutně schopna přečkat venku mrazy. Úspěšné přezimování je tedy základním předpokladem pro to, abychom se z krásy jejích květů mohli těšit i v následujících letech. Mnoho pěstitelů dělá právě v tomto období chyby, které vedou k neúspěchu. Správná příprava rostliny, výběr vhodného zimoviště a minimální, ale cílená péče během vegetačního klidu jsou klíčem k tomu, aby se durmanovec na jaře probudil plný síly a připravený na novou, bohatou sezónu. Tento článek vás provede všemi úskalími a postupy správného zimování.

Příprava rostliny na zimní odpočinek

Příprava durmanovce na přezimování začíná již koncem léta. S klesajícími teplotami a zkracujícími se dny je nutné postupně měnit režim péče. Klíčové je omezit a následně zcela ukončit hnojení, a to nejpozději koncem září. Rostlina tak dostane signál, aby ukončila bujný růst a začala se připravovat na období klidu. Dřevnaté části díky tomu lépe vyzrají, což zvýší jejich odolnost vůči nepříznivým podmínkám během zimy. Pokračování v hnojení, zejména dusíkatými hnojivy, by vedlo k tvorbě nových, měkkých výhonů, které by byly náchylné k hnilobám a poškození.

Současně s omezením hnojení se redukuje i zálivka. S nižšími teplotami a menším množstvím slunečního svitu klesá i odpar vody z listů, a tedy i potřeba vody rostlinou. Substrát se nechává mezi jednotlivými zálivkami více proschnout. Tímto postupem se zabrání přemokření kořenového balu, které by mohlo vést k rozvoji hniloby, což je obzvláště nebezpečné před přemístěním do interiéru. Rostlina by měla jít do zimoviště s mírně vlhkým, nikoli však mokrým substrátem.

Těsně před přemístěním rostliny do bezmrazých prostor je vhodné provést radikální řez. Koruna se zkrátí o třetinu až polovinu, odstraní se všechny slabé a poškozené výhony. Tento řez má především praktický význam – zmenší se celková velikost rostliny, což usnadní manipulaci a ušetří cenné místo v zimovišti. Dále je nezbytné odstranit všechny zbývající listy, květy a poupata. Listy by v tmavém a chladném prostředí stejně opadaly a jejich tlením by se zbytečně zvyšovalo riziko vzniku plísní a houbových chorob.

Posledním krokem přípravy je důkladná kontrola zdravotního stavu. Rostlinu pečlivě prohlédneme, zda na ní nejsou přítomni škůdci, jako jsou mšice, molice nebo svilušky. Je velmi důležité přenést do zimoviště pouze zcela zdravou rostlinu. I malá populace škůdců se v uzavřeném prostoru může během zimy kalamitně přemnožit a napadnout i ostatní přezimující rostliny. Z preventivních důvodů je proto vhodné rostlinu ošetřit vhodným insekticidním přípravkem ještě před samotným uskladněním.

Výběr ideálního zimoviště

Výběr správného místa pro přezimování je naprosto zásadní. Ideální zimoviště by mělo splňovat dvě základní podmínky: musí být bezmrazé a chladné. Optimální teplota pro zimování durmanovce se pohybuje v rozmezí 5 až 12 °C. Při těchto teplotách rostlina upadne do hluboké dormance, shodí listy a minimalizuje své životní funkce. Tímto způsobem nejlépe přečká nepříznivé zimní období a načerpá síly pro jarní růst. Vhodnými prostory mohou být světlé sklepy, nevytápěné garáže s oknem, zimní zahrady, verandy nebo chladné chodby.

Intenzita světla potřebná pro přezimování závisí na teplotě. Platí pravidlo: čím vyšší je teplota v zimovišti, tím více světla rostlina potřebuje. Pokud tedy zimujeme při vyšší teplotě, například kolem 12-15 °C, je nutné zajistit dostatek světla, aby rostlina příliš „netáhla“ za světlem a nevytvářela slabé, vytáhlé výhony. Naopak, pokud dokážeme zajistit stabilně nízkou teplotu kolem 5 °C, je možné durmanovec úspěšně přezimovat i v úplné tmě, například v tmavém sklepě.

Je třeba se vyvarovat přezimování v teplých obytných místnostech. Teplota nad 15-18 °C v kombinaci s nedostatkem světla během krátkých zimních dnů rostlinu velmi vysiluje. Snaží se růst, ale nové výhony jsou slabé, tenké a náchylné k napadení škůdci, zejména molicemi a sviluškami, kterým suchý vzduch z ústředního topení velmi svědčí. Takto přezimovaná rostlina je na jaře často ve špatné kondici a trvá jí dlouho, než se zregeneruje.

Důležitým faktorem je také větrání. Zimoviště by mělo být alespoň občas větratelné, aby se předešlo hromadění vlhkosti a vzniku plísní. Dobrá cirkulace vzduchu pomáhá udržovat zdravé prostředí. Rostliny by neměly být umístěny příliš blízko u sebe, aby mezi nimi mohl proudit vzduch. Před uskladněním je také vhodné zimoviště důkladně vyčistit a případně i dezinfikovat, aby se omezilo riziko přenosu chorob a škůdců.

Péče během zimního klidu

Jakmile je durmanovec na svém zimním stanovišti, jeho potřeby na péči jsou naprosto minimální. Nejdůležitějším a zároveň nejrizikovějším úkonem je zálivka. Během dormance rostlina téměř nepřijímá vodu a její metabolismus je utlumen. Zálivka proto musí být velmi sporadická a střídmá. Cílem je pouze zabránit úplnému vyschnutí a odumření kořenového systému. V chladném prostředí (5-10 °C) to může znamenat zalití malým množstvím vody jednou za 3 až 6 týdnů. Přesná frekvence závisí na konkrétních podmínkách, jako je teplota, velikost nádoby a vlhkost vzduchu.

Nejčastější chybou, která vede k úhynu durmanovce během zimy, je právě přelití. V chladném a neaktivním substrátu kořeny snadno zahnívají, což vede k rychlému odumření celé rostliny. Před každou případnou zálivkou je nutné důkladně zkontrolovat vlhkost substrátu, a to nejen na povrchu, ale i několik centimetrů do hloubky. Pokud je substrát stále i jen mírně vlhký, se zálivkou je třeba počkat. Lepší je nechat substrát téměř vyschnout, než riskovat přemokření.

Během zimního období se durmanovec zásadně nehnojí. Rostlina je v klidovém stavu a živiny by nepřijala. Hnojení by vedlo pouze k zasolení substrátu a mohlo by poškodit citlivé, neaktivní kořeny. S přihnojováním se začíná opět až na jaře, kdy se rostlina začne probouzet a objeví se první známky nového růstu.

I přes minimální péči je důležité rostlinu v zimovišti pravidelně, alespoň jednou za dva týdny, kontrolovat. Sledujeme, zda se neobjevují škůdci nebo známky plísní na stoncích či na povrchu substrátu. Všechny suché nebo poškozené části je vhodné ihned odstranit. Pravidelná kontrola umožní včasný zásah v případě jakýchkoliv problémů a výrazně zvyšuje šanci na úspěšné přezimování.

Probouzení rostliny a přechod na venkovní stanoviště

S koncem zimy, obvykle v průběhu března, nastává čas začít durmanovec pomalu probouzet ze zimního spánku. Pokud zimoval ve tmě, je prvním krokem jeho přemístění na světlé místo. Postupně také mírně zvýšíme teplotu a začneme velmi opatrně se zálivkou, abychom podpořili rašení nových pupenů. Toto období je také ideální pro provedení finálního jarního řezu, kterým odstraníme všechny namrzlé či zaschlé výhony a vytvarujeme korunu do požadovaného tvaru.

Jarní probouzení je také nejlepší dobou pro přesazení. Rostlinu vyjmeme ze starého květináče, zkontrolujeme kořenový systém, odstraníme poškozené kořeny a zasadíme ji do čerstvého, výživného substrátu. Nová půda dodá rostlině potřebnou energii pro bujný start do nové sezóny. Po přesazení rostlinu zalijeme a umístíme na co nejsvětlejší místo. S hnojením začínáme až zhruba 2-3 týdny po přesazení, jakmile je zřejmé, že se rostlina ujala a začala aktivně růst.

Přesun na venkovní stanoviště je posledním, ale velmi důležitým krokem. Durmanovec můžeme trvale umístit ven až v době, kdy již nehrozí nebezpečí posledních jarních mrazíků, což je v našich podmínkách obvykle po „zmrzlých mužích“, tedy v druhé polovině května. Přechod z chráněného interiéru na venkovní podmínky musí být pozvolný. Rostlina si musí postupně zvykat na intenzivní sluneční záření, vítr a výkyvy teplot.

Tento proces, nazývaný otužování, by měl trvat alespoň týden. Začneme tím, že rostlinu umístíme na několik hodin denně ven na chráněné, polostinné místo. Postupně prodlužujeme dobu pobytu venku a rostlinu přesouváme na slunnější stanoviště. Tímto pozvolným přivykáním předejdeme šoku, spálení mladých listů od slunce a zajistíme hladký přechod do letní vegetační sezóny, na jejímž konci nás opět čeká celý proces přípravy na zimování.