Výsadba a množení liliovníku tulipánokvětého

Výsadba nového stromu je vždy investicí do budoucnosti a v případě liliovníku tulipánokvětého to platí dvojnásob. Tento monumentální strom s nádhernými květy a listy jedinečného tvaru se stane dominantou zahrady na celé generace. Aby však mohl plně rozvinout svůj potenciál, je klíčové věnovat maximální pozornost samotnému procesu výsadby a výběru kvalitní sazenice. Stejně tak je fascinující poznat způsoby, jakými lze tento strom množit, ať už generativně pomocí semen, což je cesta pro trpělivé, nebo vegetativně, což umožňuje zachovat vlastnosti mateřské rostliny. Porozumění správným technikám výsadby a množení je základním kamenem pro úspěšné pěstování této úchvatné dřeviny.

Výběr a příprava sazenice

Úspěch celé akce začíná u výběru zdravé a kvalitní sazenice. Liliovník se nejčastěji prodává v kontejnerech nebo s kořenovým balem. Při nákupu si důkladně prohlédněte celou rostlinu. Sazenice by měla mít rovný a nepoškozený kmínek, dobře vyvinutou a pravidelnou korunku a zdravé, svěže zelené listy bez skvrn či známek napadení škůdci. Zkontrolujte také kořenový systém. U kontejnerovaných rostlin by kořeny neměly příliš prorůstat odtokovými otvory, což by značilo, že je rostlina v květináči příliš dlouho a kořeny mohou být přerostlé a stočené.

Nejlepší období pro výsadbu liliovníku je na jaře, po odeznění posledních mrazíků, nebo na podzim, od konce září do zámrazu. Jarní výsadba dává stromu celou sezónu na to, aby dobře zakořenil před příchodem zimy. Podzimní výsadba zase využívá vlhčího počasí a strom může začít tvořit nové kořeny ještě před příchodem mrazů a na jaře pak rychleji nastoupí do vegetace. Vyhněte se výsadbě v horkých a suchých letních měsících, kdy je pro sazenici stres z přesazení největší.

Před samotnou výsadbou je nutné sazenici řádně připravit. Pokud je strom v kontejneri, důkladně ho zalijte, aby se kořenový bal snadno vyjímal a nerozpadal se. Po vyjmutí z kontejneru jemně zkontrolujte kořeny. Pokud jsou hustě stočené na dně nebo po obvodu balu, je nutné je opatrně rukou rozvolnit nebo i lehce narušit nožem či zahradnickými nůžkami na několika místech. Tím podpoříte růst kořenů do okolní půdy namísto dalšího stáčení. U stromů s kořenovým balem v jutě je důležité bal namočit do vody na několik hodin, aby se kořeny dostatečně nasákly.

Příprava se týká i nadzemní části, i když jen minimálně. Odstraňte pouze poškozené nebo zlomené větvičky. Rozhodně neprovádějte žádný radikální výchovný řez ihned při výsadbě, protože strom potřebuje veškerou listovou plochu pro fotosyntézu a produkci energie potřebné k zakořenění. Případné tvarování koruny je lepší odložit na další rok, až bude strom plně adaptovaný na nové stanoviště.

Postup samotné výsadby

Prvním krokem je vykopání dostatečně velké výsadbové jámy. Platí pravidlo, že jáma by měla být minimálně dvakrát širší a o něco hlubší, než je kořenový bal sazenice. Široká jáma umožní kořenům snadněji prorůstat do okolní nakypřené půdy. Na dno jámy je vhodné umístit vrstvu kvalitního kompostu nebo dobře uleželého hnoje smíchaného s původní zeminou. Tato vrstva poslouží jako startovací zásobárna živin pro mladý stromek.

Při umisťování sazenice do jámy je klíčové dbát na správnou hloubku. Strom musí být zasazen stejně hluboko, jako rostl ve školce nebo v kontejneru. Kořenový krček, tedy přechod mezi kmenem a kořeny, musí být v úrovni okolního terénu nebo mírně nad ním. Příliš hluboká výsadba je jednou z nejčastějších chyb a vede k zahnívání kmene a postupnému úhynu stromu. Po usazení stromu do jámy se ujistěte, že stojí rovně, a poté začněte postupně přihrnovat zeminu.

Zeminu, kterou vracíte do jámy, je ideální smíchat s kvalitním kompostem nebo zahradnickým substrátem v poměru zhruba 2:1. Tím zajistíte kypré a živné prostředí pro rozvoj nových kořenů. Zeminu přihrnujte postupně a průběžně ji lehce ušlapávejte, aby se vytlačily vzduchové kapsy, které by mohly způsobit zasychání kořenů. Kolem stromu vytvořte z přebytečné zeminy mírně vyvýšený kruh, takzvanou závlahovou mísu. Ta zajistí, že se voda při zálivce dostane přímo ke kořenům a nebude odtékat do okolí.

Posledním a naprosto nezbytným krokem je důkladná a vydatná zálivka. Po výsadbě je nutné strom zalít opravdu velkým množstvím vody, klidně 20-30 litry, aby se půda dokonale propojila s kořenovým balem. Jak již bylo zmíněno v kapitole o péči, je také velmi důležité nově vysazený strom pevně ukotvit pomocí kůlů, aby se zabránilo jeho pohybu ve větru a poškození mladých kořínků. Nezapomeňte také na mulčování povrchu půdy kolem kmene.

Množení pomocí semen

Množení liliovníku ze semen je proces pro trpělivé zahradníky, ale může být velmi uspokojivý. Semena se sklízí na podzim z dozrálých, zhnědlých souplodí. Je důležité je sklidit dříve, než se samy rozpadnou a rozletí po okolí. Po sklizni je třeba semena (nažky) z šištic vyluštit a zbavit je křidélek, i když to není nezbytně nutné. Klíčové je, že semena liliovníku mají dormantní (spící) embryo a pro vyklíčení potřebují projít procesem studené stratifikace.

Studená stratifikace napodobuje přirozené zimní podmínky. Semena se smíchají s vlhkým pískem, rašelinou nebo vermikulitem, vloží se do plastového sáčku s otvory pro dýchání a umístí se do chladničky na dobu 90 až 120 dní při teplotě kolem 1-5 °C. Během této doby je nutné substrát udržovat stále mírně vlhký, ale ne přemokřený. Tento proces naruší inhibiční látky v semeni a připraví embryo k růstu.

Po ukončení stratifikace, tedy brzy na jaře, se semena vysévají do kvalitního výsevního substrátu. Výsev se provádí do hloubky zhruba jednoho centimetru. Nádoby s výsevem umístěte na světlé a teplé místo, ideálně do skleníku nebo za okno. Klíčení je často nepravidelné a může trvat několik týdnů až měsíců. Klíčivost semen liliovníku je obecně nízká, často se pohybuje jen kolem 10-20 %, takže je potřeba vysévat větší množství semen.

Jakmile semenáčky vytvoří několik pravých listů a jsou dostatečně silné, mohou se opatrně přepíchat do samostatných květináčů. Mladé rostlinky je třeba chránit před přímým sluncem a udržovat substrát stále mírně vlhký. V prvním roce je nejlepší je pěstovat v květináčích a na venkovní stanoviště je vysadit až následující jaro, kdy budou dostatečně silné. Pěstování ze semene je sice zdlouhavé, ale umožňuje získat velké množství nových rostlin a sledovat jejich vývoj od samého začátku.

Vegetativní metody množení

Vegetativní množení umožňuje získat nové jedince, kteří jsou geneticky identičtí s mateřskou rostlinou. To je výhodné zejména u kultivarů se specifickými vlastnostmi, jako je například panašované listí nebo sloupovitý růst. Nejčastější vegetativní metodou používanou u liliovníku je řízkování. Odebírají se polovyzrálé řízky v létě, obvykle v červenci. Řízek by měl být dlouhý asi 15-20 cm a měl by pocházet z letošního, již částečně zdřevnatělého výhonu.

Z řízku se odstraní spodní listy a ponechají se pouze dva až tři vrcholové listy, které se mohou zkrátit na polovinu, aby se omezilo odpařování vody. Spodní řez se provádí šikmo, těsně pod listovým uzlem. Pro zvýšení šance na úspěch je velmi vhodné ošetřit řeznou plochu stimulátorem zakořeňování, který obsahuje růstové hormony. Takto připravené řízky se píchají do množárenského substrátu, který je lehký a vzdušný, například směs rašeliny a písku nebo perlitu.

Pro úspěšné zakořenění je klíčové zajistit vysokou vzdušnou vlhkost a stabilní teplotu. Toho se nejlépe dosáhne v pařeništi, malém skleníčku nebo překrytím květináče s řízky průhledným plastovým sáčkem. Substrát je třeba udržovat stále mírně vlhký. Zakořeňování trvá obvykle několik týdnů až měsíců a vyžaduje trpělivost. Jakmile řízky začnou vytvářet nové lístky, je to znamení, že se vytvořily kořeny.

Další, méně častou metodou, je hřížení. Tato technika spočívá v ohnutí nízké, pružné větve k zemi, jejím částečném naříznutí v místě ohybu a připevnění k zemi pomocí háčku. Ohnutá část se poté zasype zeminou. Během jedné až dvou sezón v místě naříznutí vyrostou nové kořeny. Poté lze novou rostlinu oddělit od mateřského stromu a vysadit ji na trvalé stanoviště. Tato metoda je spolehlivá, ale použitelná pouze u stromů s nízko rostoucími větvemi.