Výsadba a množení jiřin

Výsadba a množení jiřin jsou klíčovými kroky, které rozhodují o úspěchu celé pěstitelské sezóny. Správně provedená výsadba zdravých a dobře připravených hlíz je základem pro silný růst a bohaté kvetení, zatímco zvládnutí technik množení nám umožňuje nejen rozšířit naši sbírku oblíbených odrůd, ale také se podělit o radost z těchto nádherných květin s ostatními. Ať už se rozhodneme pro tradiční dělení trsů nebo pro pokročilejší metodu řízkování, každá z nich má svá specifika a nabízí jedinečné výhody. Pochopení správného načasování, postupu a péče po výsadbě je nezbytné pro každého, kdo chce své zahradě dopřát oslnivou přehlídku jiřinových květů.

Načasování výsadby je naprosto zásadní. Jiřiny jsou teplomilné rostliny a nesnášejí mráz, proto s jejich výsadbou na venkovní záhony nespěcháme. Ideální doba nastává v polovině května, po takzvaných „ledových mužích“, kdy již nehrozí nebezpečí pozdních jarních mrazíků. Příliš časná výsadba by mohla vést k poškození rašících výhonů mrazem, což by rostlinu oslabilo a zpozdilo její kvetení. Pokud chceme kvetení uspíšit, můžeme si hlízy předpěstovat v květináčích na světlém a bezmrazém místě, například ve skleníku, zimní zahradě nebo na světlém parapetu, a to již od března nebo dubna.

Množení jiřin je fascinující proces, který nám dává možnost aktivně se podílet na životním cyklu rostliny. Nejjednodušší a nejrozšířenější metodou je dělení přezimovaných hlíz. Tímto způsobem nejen získáme více rostlin, ale zároveň zmladíme původní trs, což podpoří jeho vitalitu a kvetení. Každá nová oddělená část musí mít alespoň jednu zdravou hlízu a kousek loňského stonku s viditelným růstovým očkem, ze kterého vyroste nový výhon. Bez tohoto očka hlíza, i když je velká a zdravá, nevyraší.

Pro zkušenější pěstitele představuje množení řízkováním výzvu a zároveň velmi efektivní způsob, jak získat velké množství geneticky identických rostlin z jediné matečné hlízy. Tato metoda je ideální pro množení vzácných nebo drahých odrůd. K řízkování přistupujeme brzy na jaře, kdy necháme hlízy narašit a z mladých, pevných výhonů odebíráme řízky. Ty poté necháme zakořenit ve vhodném substrátu. Rostliny vypěstované z řízků sice v prvním roce vytvoří menší hlízy, ale často kvetou velmi bohatě a jejich květy jsou kvalitní.

Příprava hlíz před výsadbou

Příprava hlíz před samotnou výsadbou je krok, který bychom neměli podceňovat, protože významně ovlivňuje rychlost rašení a celkovou vitalitu rostlin. Na jaře, obvykle v březnu nebo dubnu, vyjmeme přezimované hlízy ze zimoviště a pečlivě je zkontrolujeme. Odstraníme všechny seschlé, shnilé nebo poškozené části. Pokud zjistíme ložisko hniloby na jinak zdravé hlíze, můžeme ho opatrně vyříznout ostrým nožem až do zdravé tkáně. Řezné rány je vhodné ošetřit práškovým dřevěným uhlím nebo sírou, které působí dezinfekčně a zabraňují dalšímu šíření infekce.

Po očištění a kontrole je čas na dělení trsů, což je ideální provést právě na jaře. V tuto dobu jsou na krčku, tedy na zbytku loňského stonku, již patrná nebo mírně nabobtnalá růstová očka. To nám výrazně usnadní orientaci při dělení, protože vidíme, kde přesně řezat. Ostrým a čistým nožem rozdělíme velký trs na menší části tak, aby každá nová sazenice měla alespoň jednu pevnou hlízu a jeden nebo více viditelných růstových pupenů na krčku. Příliš malé a tenké hlízy bez oček nemají smysl a je lepší je odstranit.

Rozdělené hlízy můžeme před výsadbou namořit proti houbovým chorobám. Tento preventivní krok je zvláště důležitý, pokud jsme měli v předchozích letech problémy s hnilobou nebo jinými chorobami. Hlízy jednoduše na několik minut ponoříme do roztoku vhodného fungicidu podle návodu výrobce. Po namoření je necháme na vzdušném místě oschnout. Tento postup pomůže ochránit hlízy v půdě před patogeny a zajistí jim zdravý start do nové sezóny.

Pro urychlení kvetení můžeme hlízy nechat narašit. Po rozdělení je umístíme do bedýnek nebo květináčů s mírně vlhkým substrátem, například směsí rašeliny a písku, a postavíme je na světlé místo s teplotou kolem 15-18 °C. Krčky s očky by měly být těsně pod povrchem substrátu. Substrát udržujeme jen mírně vlhký, abychom předešli hnilobě. Během několika týdnů začnou z oček rašit nové výhony. Takto předpěstované rostliny mají náskok a po výsadbě na venkovní záhon rychleji rostou a dříve kvetou.

Správný postup výsadby

Jakmile pomine nebezpečí mrazů a půda je dostatečně prohřátá, můžeme se pustit do výsadby jiřin na venkovní záhony. Pro každou hlízu vykopeme dostatečně prostornou jamku. Hloubka jamky by měla být taková, aby krček hlízy (místo, kde vyrůstají očka) byl přibližně 5 až 10 centimetrů pod úrovní terénu. Příliš hluboká výsadba může zpomalit rašení a vést k zahnívání stonku, zatímco příliš mělká výsadba neposkytuje rostlině dostatečnou stabilitu. Šířka jamky by měla být taková, aby se do ní hlízy pohodlně vešly a nebyly stěsnané nebo ohnuté.

Na dno výsadbové jamky je vhodné přidat lopatku kvalitního kompostu nebo dobře vyzrálého hnoje a trochu pomalu rozpustného hnojiva s vyšším obsahem fosforu, který podporuje tvorbu kořenů. Toto startovací hnojení poskytne rostlině potřebné živiny pro počáteční fázi růstu. Hlízu vložíme do jamky vodorovně, s růstovými očky směřujícími vzhůru. Tento způsob uložení podporuje tvorbu silného a rozvětveného kořenového systému. Hlízy opatrně zasypeme kyprou zeminou, kterou jsme smíchali s kompostem.

Pokud vysazujeme vyšší odrůdy, je velmi praktické umístit opěrnou tyč do výsadbové jamky již při samotné výsadbě. Tímto způsobem předejdeme pozdějšímu poškození hlíz při zapichování opory do země. Tyč umístíme těsně vedle místa, kde očekáváme růst hlavního stonku. Po zasypání jamky půdu lehce přitlačíme, abychom zajistili dobrý kontakt hlíz se zeminou. Místo výsadby si můžeme označit jmenovkou, což oceníme zejména v případě, že pěstujeme více různých odrůd.

Po výsadbě jiřiny nezaléváme, dokud se neobjeví první výhony nad povrchem půdy. Hlízy obsahují dostatek vody a živin pro počáteční růst a přílišná vlhkost v této fázi by mohla způsobit jejich hnilobu. První zálivku provedeme až ve chvíli, kdy jsou výhony viditelné a začínají se rozvíjet první listy. Od tohoto okamžiku již udržujeme půdu rovnoměrně vlhkou. Pravidelná kontrola a trpělivost jsou v této fázi klíčové, protože doba rašení se může lišit v závislosti na odrůdě a aktuálních podmínkách.

Množení dělením hlíz

Dělení trsů je nejběžnější, nejjednodušší a nejjistější způsob vegetativního množení jiřin. Tuto operaci provádíme zásadně na jaře, před výsadbou. Ačkoliv by se mohlo zdát logické dělit trsy již na podzim po sklizni, není to vhodné, protože řezné rány by byly náchylnější k infekcím během skladování. Navíc na jaře jsou, jak již bylo řečeno, mnohem lépe viditelná růstová očka, což je pro úspěšné dělení naprosto zásadní. Cílem je získat několik menších, životaschopných rostlin z jednoho velkého, přestárlého trsu, který by jinak mohl mít tendenci klesat v kvalitě kvetení.

K dělení budeme potřebovat ostrý nůž, případně zahradnické nůžky nebo malou pilku u velmi dřevnatých a velkých trsů. Nástroje musí být dokonale čisté a ideálně vydezinfikované lihem, abychom předešli přenosu chorob. Nejprve si trs důkladně prohlédneme a identifikujeme loňský stonek a na něm umístěná růstová očka. Poté trs rozdělíme tak, aby každá nová část obsahovala minimálně jednu zdravou, pevnou hlízu a kousek krčku s alespoň jedním dobře vyvinutým pupenem. Oddělky s pouze jednou hlízou jsou životaschopné, ale robustnější sazenice se dvěma až třemi hlízami obvykle lépe a rychleji rostou.

Řez vedeme skrz starý, dřevnatý stonek. Někdy je potřeba použít trochu síly, ale vždy postupujeme opatrně, abychom nepoškodili samotné hlízy nebo pupeny. Po oddělení jednotlivých částí zkontrolujeme kvalitu hlíz. Všechny tenké, vláknité kořínky a případné poškozené nebo scvrklé hlízy odstraníme. Ponecháme pouze silné a zdravé zásobní hlízy. Vzniklé řezné rány je dobré ošetřit práškovým dřevěným uhlím nebo fungicidním práškem, aby se rychleji zacelily a předešlo se hnilobě po výsadbě.

Po rozdělení a ošetření jsou nové sazenice připraveny k výsadbě nebo k předpěstování. Množství rostlin, které získáme z jednoho trsu, závisí na jeho velikosti a počtu růstových oček. Z jednoho velkého trsu můžeme snadno získat pět až deset, někdy i více, nových rostlin. Dělení je tedy nejen způsobem množení, ale také nezbytným omlazovacím procesem, který zajišťuje, že naše jiřiny budou rok co rok silné, zdravé a plné květů.

Množení řízkováním

Množení řízkováním je pokročilejší technika, která umožňuje získat z jedné jediné matečné hlízy velké množství nových rostlin. Tato metoda je obzvláště cenná pro množení vzácných, drahých nebo nových odrůd, které chceme rychle rozšířit. Proces začíná brzy na jaře, obvykle v únoru nebo březnu. Matečnou hlízu zasadíme do nádoby s lehkým substrátem tak, aby její horní část s krčkem mírně vyčnívala. Nádobu umístíme na teplé a světlé místo a začneme mírně zalévat, abychom probudili růstová očka.

Jakmile narašené výhony dosáhnou výšky přibližně 8 až 10 centimetrů a mají dva až tři páry dobře vyvinutých listů, můžeme přistoupit k odběru řízků. Ostrým a čistým nožem nebo skalpelem odřízneme výhon těsně u krčku hlízy. Je důležité, aby řízek měl i malou část krčku, takzvanou „patku“, protože to výrazně podporuje zakořeňování. Z jedné hlízy můžeme postupně odebrat více řízků, protože po seříznutí jednoho výhonu se často probudí další spící očka. Odběr provádíme opatrně, abychom nepoškodili matečnou hlízu, kterou můžeme po skončení řízkování normálně vysadit.

Z odebraného řízku odstraníme spodní pár listů, abychom zmenšili odpařovací plochu a vytvořili místo pro tvorbu kořenů. Spodní konec řízku můžeme ponořit do práškového stimulátoru růstu, což není nezbytné, ale může urychlit a zlepšit proces zakořeňování. Takto připravené řízky zapichujeme do množárenských sadbovačů nebo malých květináčů naplněných lehkým a vzdušným substrátem, například směsí rašeliny, perlitu a písku. Substrát udržujeme neustále mírně vlhký, ale ne přemokřený.

Pro úspěšné zakořenění potřebují řízky vysokou vzdušnou vlhkost. Toho dosáhneme umístěním sadbovačů do miniskleníčku nebo přetažením průhledného plastového sáčku přes květináče. Celé zařízení umístíme na světlé, ale ne slunečné místo s teplotou kolem 20 °C. Během dvou až čtyř týdnů by řízky měly zakořenit. Jakmile začnou tvořit nové listy, je to znamení, že se zakořenění podařilo. Mladé rostlinky postupně otužujeme a později je přesadíme do větších květináčů. Na venkovní záhon je vysazujeme až po pominutí nebezpečí mrazů.