Výsadba a množení amarylis

Správná výsadba je základním kamenem pro úspěšné pěstování amarylisu a jeho následné bohaté kvetení. Tento proces není složitý, ale vyžaduje dodržení několika klíčových pravidel, která zajistí, že cibule rychle zakoření a bude mít ideální podmínky pro růst. Od výběru správné nádoby a substrátu až po techniku samotného sázení, každý detail hraje svou roli. Stejně fascinující je i množení této rostliny, které umožňuje pěstitelům rozšířit svou sbírku nebo se podělit o radost z pěstování s ostatními. Ať už se rozhodnete pro jednoduché oddělení dceřiných cibulí nebo se pustíte do pokročilejších metod, proces množení je odměňující zkušeností.

Klíčem k úspěšné výsadbě je především načasování a příprava. Nejvhodnější doba pro výsadbu cibulí amarylisu je po skončení jejich klidového období, což obvykle připadá na pozdní podzim nebo začátek zimy. Cibule zakoupené v obchodě jsou již na výsadbu připraveny. Pokud používáte vlastní cibuli, kterou jste nechali odpočívat, je důležité ji před sázením zkontrolovat. Odstraňte veškeré suché nebo poškozené kořeny a vnější suché slupky, které se snadno odlupují. Zdravá cibule by měla být pevná a bez známek plísně.

Před samotnou výsadbou je velmi prospěšné cibuli na několik hodin, ideálně přes noc, namočit do vlažné vody. Tento krok pomůže rehydratovat zbytek kořenového systému a stimuluje cibuli k rychlejšímu probuzení a růstu. Během této doby si můžete připravit pěstební nádobu a substrát. Jak již bylo zmíněno, květináč by měl být jen o málo větší než průměr cibule, s dostatečnými drenážními otvory. Substrát musí být lehký, propustný a bohatý na živiny, aby podpořil zdravý vývoj kořenů.

Při výsadbě je nejdůležitější správná hloubka. Cibuli amarylisu nikdy nesázejte celou pod zem. Správně zasazená cibule by měla mít svou horní třetinu až polovinu nad úrovní substrátu. Toto opatření je zásadní pro prevenci hniloby krčku cibule, která je častým problémem při příliš hluboké výsadbě. Po umístění cibule do květináče opatrně dosypte substrát kolem ní a lehce jej přitlačte, aby byla cibule stabilní.

Po zasazení rostlinu jen velmi mírně zalijte, abyste substrát navlhčili, ale ne promočili. Květináč poté umístěte na teplé místo s teplotou nad 20 °C, které podpoří rychlé zakořenění a rašení. S další zálivkou počkejte, dokud se neobjeví první známky růstu – špička květního stvolu nebo listů. Přílišná zálivka v této počáteční fázi, kdy rostlina ještě nemá aktivní kořeny, je nejčastější chybou vedoucí k neúspěchu.

Technika správné výsadby

Zvládnutí správné techniky výsadby je nezbytné pro zajištění zdravého startu amarylisu. Začněte výběrem vhodného květináče. Ten by měl mít průměr jen o 2 až 4 centimetry větší, než je průměr samotné cibule. Amarylis má rád stísněný prostor, který stimuluje kvetení na úkor nadměrného růstu kořenů. Na dno květináče vždy umístěte vrstvu drenáže, například keramzit, štěrk nebo střepy z hliněného květináče, o výšce alespoň 2 cm. Tato vrstva zajistí, že přebytečná voda bude moci volně odtékat a kořeny nebudou stát ve vodě.

Na drenážní vrstvu nasypte část připraveného substrátu. Mělo by jít o lehkou a propustnou směs, ideálně kombinaci zahradnického substrátu, kompostu a písku či perlitu. Na tuto vrstvu substrátu umístěte cibuli tak, aby její kořeny volně směřovaly dolů. Následně začněte opatrně dosypávat substrát kolem cibule. Je důležité substrát průběžně lehce pěchovat, aby nevznikaly vzduchové kapsy a cibule byla v květináči pevně ukotvena.

Klíčovým momentem je dodržení správné hloubky sázení. Cílem je, aby minimálně horní třetina, ideálně však až polovina cibule, zůstala nad povrchem substrátu. Tento způsob výsadby významně snižuje riziko houbových infekcí a hniloby v oblasti krčku cibule, což je pro amarylis velmi citlivé místo. Viditelná část cibule také pěstiteli usnadňuje kontrolu jejího zdravotního stavu během celého vegetačního období.

Po dokončení výsadby proveďte první, velmi mírnou zálivku. Voda by měla substrát pouze zvlhčit, nikoli ho zcela promáčit. Voda by měla být vlažná, aby rostlina neutrpěla teplotní šok. Poté umístěte květináč na světlé a teplé stanoviště. S další zálivkou buďte trpěliví a vyčkejte, dokud neuvidíte jasné známky rašení. Teprve když květní stvol nebo listy začnou aktivně růst, začněte zalévat pravidelněji.

Množení dceřinými cibulemi

Nejjednodušší a nejpřirozenější způsob, jak amarylis množit, je pomocí dceřiných cibulí. Tyto malé cibulky se postupem času tvoří u paty mateřské cibule. Jedná se o vegetativní způsob množení, což znamená, že nové rostliny budou geneticky identické s mateřskou rostlinou a budou mít tedy i stejné květy. Tvorba dceřiných cibulí je známkou toho, že se rostlině daří dobře a má dostatek energie na rozmnožování.

Nejvhodnější čas pro oddělení dceřiných cibulí je během každoročního přesazování rostliny po skončení klidového období. Když vyjmete mateřskou cibuli z květináče a očistíte ji od substrátu, dceřiné cibulky budou jasně viditelné. Oddělujte pouze ty, které již dosáhly určité velikosti, ideálně alespoň třetiny velikosti mateřské cibule, a které si již vytvořily vlastní kořeny. Menší cibulky je lepší ponechat spojené s matkou ještě další rok, aby dostatečně zesílily.

Samotné oddělení provádějte opatrně. Často jdou cibulky odlomit rukou, jindy je lepší použít ostrý a čistý nůž. Řeznou plochu na mateřské i dceřiné cibuli je vhodné ošetřit práškovým dřevěným uhlím nebo fungicidem, aby se předešlo infekci. Po oddělení můžete dceřiné cibulky zasadit do samostatných malých květináčů. Postup výsadby je stejný jako u dospělé cibule – horní část musí vyčnívat nad substrát.

Je třeba počítat s tím, že nově získané rostliny z dceřiných cibulí nepokvetou hned v první sezóně. V závislosti na velikosti a síle oddělené cibulky může trvat dva až čtyři roky, než dosáhne květuschopné velikosti. Během této doby je potřeba se o mladé rostliny pečlivě starat, dopřát jim dostatek světla, živin a pravidelně je přesazovat, aby jejich cibule mohly sílit a růst. Trpělivost se však vyplatí v podobě nových, krásně kvetoucích rostlin.

Pokročilé metody množení

Pro zkušenější pěstitele existují i další, pokročilejší metody množení amarylisu, které umožňují získat větší počet nových rostlin z jediné cibule. Jednou z takových metod je takzvané řízkování cibule, známé také jako „bulb chipping“ nebo „twin-scaling“. Tato technika spočívá v rozřezání cibule na několik vertikálních segmentů, přičemž každý segment musí obsahovat část podpučí (spodní část cibule, ze které vyrůstají kořeny), protože právě v něm se nachází dělivá pletiva.

Postup začíná výběrem zdravé, velké cibule. Po jejím očištění a odstranění kořenů se cibule rozřeže vertikálně na 8, 16 nebo i více dílků. Každý takový dílek (segment) se poté dále rozdělí na menší části, přičemž je klíčové, aby každý finální řízek obsahoval kousek podpučí a alespoň dvě šupiny. Tyto řízky se následně ošetří fungicidem, aby se zabránilo plísním, a umístí se do vlhkého, sterilního substrátu, například vermikulitu nebo perlitu, v uzavřeném plastovém sáčku nebo nádobě.

Sáček či nádobu s řízky je třeba udržovat v teple (okolo 21–25 °C) a ve tmě. Během několika týdnů až měsíců se na bázi mezi šupinami začnou tvořit malé nové cibulky. Jakmile tyto cibulky dosáhnou velikosti hrášku a vytvoří si první kořínky, mohou být opatrně odděleny a zasazeny do malých květináčů s lehkým substrátem. I v tomto případě platí, že cesta k prvnímu květu bude trvat několik let, obvykle 3 až 5.

Další, i když méně častou metodou, je generativní množení pomocí semen. To je možné pouze v případě, že květy amarylisu byly úspěšně opyleny. Po odkvětu se na místě květu začne tvořit tobolka, která po dozrání pukne a uvolní černá, papírovitá semena. Semena se vysévají na povrch vlhkého, jemného substrátu, jen lehce se zasypou a udržují se v teple a vlhku. Klíčení trvá několik týdnů. Rostliny vypěstované ze semen jsou geneticky rozmanité a jejich květy mohou být překvapením. Doba do prvního květu je však ještě delší, obvykle 5 až 7 let.