Výsadba a množení zamiokulkasu

Výsadba a množení zamiokulkasu jsou procesy, které zvládne i méně zkušený pěstitel, pokud dodrží několik základních pravidel. Klíčem k úspěchu je pochopení specifických potřeb této rostliny, zejména co se týče substrátu a odvodnění. Správná výsadba pokládá základ pro zdravý růst a minimalizuje riziko nejčastějšího problému, kterým je hniloba kořenů. Při výběru nádoby je zásadní zvolit takovou, která má na dně dostatečné odtokové otvory. Bez nich by přebytečná voda neměla kam odtékat, což by nevyhnutelně vedlo k přemokření a následnému úhynu rostliny. Volba materiálu, ať už terakoty nebo plastu, závisí na preferencích pěstitele, ale terakota díky své prodyšnosti aktivně pomáhá regulovat vlhkost substrátu.

Příprava správné půdní směsi je dalším kritickým krokem. Zamiokulkas vyžaduje extrémně propustný a vzdušný substrát, který nedrží zbytečně mnoho vody. Ideální volbou je zakoupení hotové směsi pro kaktusy a sukulenty, která již obsahuje potřebné složky pro zajištění dobré drenáže. Pokud si chceš substrát namíchat sám, osvědčenou kombinací je smíchání jednoho dílu kvalitního kompostu nebo zahradnické zeminy, jednoho dílu hrubého písku a jednoho dílu perlitu nebo pemzy. Tato směs zajistí, že kořeny budou mít dostatek vzduchu a voda rychle proteče, čímž se napodobí podmínky jeho přirozeného prostředí.

Před samotnou výsadbou je naprosto nezbytné vytvořit na dně květináče drenážní vrstvu. Tato vrstva, tvořená například keramzitem, štěrkem nebo hliněnými střepy, zabrání ucpání odtokových otvorů a zajistí, že kořeny nikdy nebudou stát ve vodě. Výška drenážní vrstvy by měla odpovídat zhruba čtvrtině objemu nádoby. Teprve na tuto vrstvu se nasype připravený substrát. Rostlinu sázíme tak, aby vrchní část jejích hlíz byla jen těsně pod povrchem substrátu. Příliš hluboké zasazení by mohlo vést k zahnívání stonků.

Po usazení rostliny do nového květináče postupně dosypávej substrát kolem kořenového balu a jemně ho přitlačuj, aby se odstranily vzduchové kapsy. Není však nutné substrát příliš pěchovat, aby si zachoval svou vzdušnost. Po přesazení je důležité rostlinu zalévat jen velmi střídmě. Stačí malé množství vody, aby se substrát usadil. S další plnou zálivkou je lepší počkat týden nebo i déle, dokud se rostlina nezačne aklimatizovat a případná drobná poranění na kořenech se nezahojí. Tento opatrný přístup je nejlepší prevencí proti hnilobě po přesazení.

Postup při výsadbě a přesazování

Přesazování zamiokulkasu by se mělo provádět pouze tehdy, je-li to nezbytně nutné, protože rostlina nemá ráda vyrušování. Ideálním signálem pro přesazení je, když hlízy a kořeny zcela vyplní květináč, což lze poznat pohledem na odtokové otvory, kterými mohou kořeny začít prorůstat. Dalším znakem může být deformace plastového květináče tlakem rostoucích hlíz. Nejvhodnějším obdobím pro tuto operaci je jaro, kdy rostlina zahajuje svůj vegetační cyklus a má nejvíce síly na regeneraci a adaptaci na nové prostředí. Přesazování v zimě, během období klidu, se nedoporučuje.

Před samotným aktem si připrav vše potřebné: nový květináč, který je v průměru jen o 2 až 4 centimetry větší než ten původní, čerstvý substrát a materiál na drenáž. Příliš velký květináč by vedl k zadržování nadměrného množství vlhkosti v půdě, což by zvýšilo riziko hniloby. Opatrně vyjmi rostlinu ze starého květináče. Pokud je pevně zakořeněná, můžeš si pomoci poklepáním na stěny nádoby nebo projetím nože po vnitřním obvodu. Snaž se co nejméně poškodit kořenový bal a zejména podzemní hlízy, které jsou křehké.

Po vyjmutí rostliny zkontroluj stav kořenového systému. Zdravé kořeny a hlízy jsou pevné a světlé. Pokud objevíš jakékoli měkké, tmavé nebo kašovité části, jedná se o hnilobu a je nutné je odstranit. Použij k tomu ostrý a dezinfikovaný nůž nebo nůžky a řež až do zdravé tkáně. Opatrně odstraň co nejvíce starého, vyčerpaného substrátu z kořenů, abys uvolnil prostor pro novou, výživnou půdu. Tento krok také umožňuje lepší kontrolu celého kořenového systému.

Na dno nového květináče umísti drenážní vrstvu a nasyp na ni tenkou vrstvu čerstvého substrátu. Poté vlož rostlinu doprostřed a začni obsypávat kořenový bal substrátem. Dbej na to, aby rostlina byla ve stejné hloubce jako v původním květináči. Jemně substrát přitlač, aby rostlina stabilně stála. Po přesazení zalévej velmi opatrně a s další zálivkou počkej, až substrát důkladně proschne. Tím dáš rostlině čas se vzpamatovat a adaptovat se na nové podmínky bez rizika přemokření.

Množení dělením trsů

Množení zamiokulkasu dělením trsů je nejrychlejší a nejjednodušší metodou, jak získat nové, již poměrně velké rostliny. Tato technika je ideální pro starší, dobře rozrostlé exempláře, které mají více samostatných stonků vyrůstajících z podzemních hlíz. Nejlepším časem pro dělení je jaro, ideálně během přesazování, kdy je rostlina stejně vyjmuta z květináče a máš snadný přístup k jejímu kořenovému systému. Tímto způsobem spojíš dva potenciálně stresující zásahy do jednoho a minimalizuješ tak narušení klidu rostliny.

Postup je relativně jednoduchý. Po vyjmutí rostliny z květináče a očištění kořenového balu od starého substrátu si pečlivě prohlédni strukturu hlíz a kořenů. Hledej přirozená místa, kde by se trs dal rozdělit na menší části. Každá oddělená část musí mít alespoň jeden stonek s listy a vlastní dostatečně vyvinutou hlízu s kořeny. Bez těchto součástí by nová rostlina neměla šanci na přežití, protože hlíza a kořeny jsou klíčové pro ukládání vody a příjem živin.

K samotnému dělení můžeš použít ruce a opatrně oddělit jednotlivé části od sebe. Pokud jsou hlízy příliš pevně srostlé, budeš potřebovat ostrý a čistý nůž. Proveď rychlý a hladký řez, abys co nejméně poškodil okolní tkáně. Po rozdělení je dobré nechat řezné plochy několik hodin zaschnout na vzduchu. Tento krok pomáhá zacelit rány a snižuje riziko, že by do nich po zasazení pronikla infekce nebo hniloba z vlhkého substrátu.

Jednotlivé oddělené části zasaď do samostatných květináčů s vhodným substrátem, jak bylo popsáno v kapitole o výsadbě. Zvol přiměřeně velké květináče – měly by být jen o málo větší než kořenový systém nové rostliny. Po zasazení zalévej velmi střídmě a umísti rostliny na teplé místo s nepřímým světlem. S pravidelnou péčí začni až poté, co se objeví známky nového růstu, což je signál, že se rostlina úspěšně ujala a začala tvořit nové kořeny.

Množení z listových řízků

Množení zamiokulkasu pomocí listových řízků je fascinující, ale časově velmi náročný proces, který vyžaduje značnou dávku trpělivosti. Tato metoda je ideální, pokud chceš získat velké množství nových rostlin z jediné mateřské rostliny. K množení lze použít buď celé listy (tedy stonek s několika páry lístků), nebo dokonce i jednotlivé lístky. Nejvhodnějším obdobím pro odběr řízků je opět jaro nebo léto, kdy má rostlina nejvíce energie a růstové hormony jsou nejaktivnější.

Pro odběr řízku vyber zdravý, plně vyvinutý list. Ostrým a čistým nožem ho odřízni co nejblíže u báze, tedy u podzemní hlízy. Pokud chceš použít jednotlivé lístky, opatrně je odděl od hlavního stonku. Po odběru je klíčové nechat řezné plochy řízků zaschnout. Ponech je na suchém a stinném místě po dobu několika hodin až jednoho dne. Tím se na řezu vytvoří ochranná vrstva (kalus), která zabrání hnilobě po jejich vložení do substrátu nebo vody.

Zaschlé řízky můžeš zakořenit dvěma způsoby: v substrátu nebo ve vodě. Pro zakořenění v substrátu zapíchni spodní část řízku (asi 2–3 cm hluboko) do lehkého a propustného substrátu, například směsi rašeliny a písku nebo perlitu. Substrát udržuj jen velmi mírně vlhký, nikoli mokrý. Květináč s řízky umísti na teplé a světlé místo bez přímého slunce. Pro udržení vyšší vzdušné vlhkosti ho můžeš překrýt průhledným sáčkem, který ale občas vyvětrej.

Alternativou je zakořenění ve vodě. Spodní část řízku ponoř do nádoby s vodou tak, aby řezná plocha byla pod hladinou. Vodu pravidelně měň, aby se zabránilo tvorbě bakterií. Na dně řízku se po několika měsících začne tvořit malá hlíza a následně i kořínky. Jakmile jsou kořeny dlouhé několik centimetrů, můžeš rostlinku zasadit do substrátu. Buď připraven na to, že celý proces, od vložení řízku až po objevení prvního nového výhonu ze země, může trvat šest měsíců, rok, nebo i déle. Trpělivost je zde skutečně na místě.