Výsadba a množení šťovíku krvavého

Výsadba šťovíku krvavého je poměrně jednoduchá, pokud se připraví vhodné stanoviště a půda s dostatkem organické hmoty. Rostlina se dá pěstovat ze semen, z předpěstovaných sazenic i dělením starších trsů. Každý způsob má své výhody a hodí se pro trochu jinou situaci v zahradě. Při správném založení porostu se šťovík rychle ujímá a už během první sezony poskytuje použitelné listy.

Příprava místa před výsadbou

Záhon pro šťovík krvavý by měl být dobře prokypřený a zbavený vytrvalých plevelů. Mladé rostliny zpočátku nevytvářejí tak silný kořenový systém, aby si snadno poradily s agresivní konkurencí. Pečlivé odplevelení před výsadbou proto ušetří mnoho práce v dalších měsících. Zvláštní pozornost si zaslouží pýr, svlačec a další plevele s oddenky.

Půda má být humózní, vlhká, ale ne zamokřená. Před výsadbou je vhodné zapracovat vyzrálý kompost, který zlepší strukturu a zvýší biologickou aktivitu půdy. Těžší jílovité půdy je dobré odlehčit jemnějším kompostem a případně minerální složkou podporující propustnost. Písčité půdy zase potřebují více organické hmoty, aby lépe držely vláhu.

Místo by mělo poskytovat dostatek světla, ale nemělo by být spalováno prudkým letním sluncem po celý den. Polostín je často nejjistější volbou, zejména v teplejších oblastech. V takových podmínkách jsou listy jemnější, méně vadnou a rostlina se méně stresuje. Při výsadbě na plné slunce je nutné počítat s častější zálivkou.

Před výsadbou je vhodné půdu urovnat a jemně utužit, aby sazenice neseděly v příliš kyprém a rychle vysychajícím loži. Kořenový bal musí mít po výsadbě dobrý kontakt s okolní zeminou. Po zasazení je nezbytná důkladná zálivka, která vyplní vzduchové kapsy u kořenů. V prvních dnech po výsadbě se půda nesmí nechat úplně vyschnout.

Výsadba sazenic na záhon a do nádob

Předpěstované sazenice se vysazují nejčastěji na jaře nebo na začátku podzimu. Jarní výsadba umožňuje rostlinám dobře zakořenit před létem. Podzimní výsadba je vhodná tam, kde bývá mírné počasí a půda zůstává dostatečně teplá. V obou případech je důležité vyhnout se období extrémního horka nebo sucha.

Sazenice se vysazují přibližně ve stejném sponu jako menší listové trvalky. Mezi rostlinami je vhodné ponechat dost místa, aby listové růžice mohly volně dýchat. Příliš hustá výsadba vede k horšímu proudění vzduchu a větší náchylnosti k listovým chorobám. V běžném záhonu se osvědčuje rozestup kolem třiceti centimetrů podle síly odrůdy a úrodnosti půdy.

Při výsadbě se kořenový krček nesmí zahrnout příliš hluboko. Rostlina má sedět v půdě přibližně tak, jak rostla v sadbovači nebo květináči. Příliš hluboká výsadba může podporovat zahnívání středu růžice. Naopak příliš mělké zasazení zhoršuje zakořenění a rostlina snadněji vysychá.

V nádobách potřebuje šťovík krvavý dostatečný prostor pro kořeny. Vhodný je hlubší květináč s odtokovými otvory a kvalitním zahradnickým substrátem s přídavkem kompostu. Na dno nádoby lze dát drenážní vrstvu, pokud hrozí zadržování vody. Po výsadbě je dobré nádobu umístit na chráněné místo, dokud rostlina nezačne zřetelně růst.

Množení ze semen

Množení ze semen je praktické, pokud je potřeba získat větší počet rostlin. Semena se vysévají mělce, protože drobná semena nepotřebují silnou vrstvu zeminy. Substrát musí být jemný, vlhký a nezakrytý hrubými hroudami. Klíčení je úspěšnější při stabilní vlhkosti a mírných teplotách.

Přímý výsev na záhon je možný na jaře, jakmile je půda zpracovatelná. Řádky je vhodné udržovat vlhké, ale ne rozbahněné. Po vzejití se rostlinky jednotí, aby měly dostatek místa pro vytvoření listové růžice. Slabé nebo deformované semenáčky je lepší odstranit, protože zbytečně zahušťují porost.

Předpěstování v miskách nebo sadbovačích dává pěstiteli větší kontrolu nad klíčením. Hodí se zejména tam, kde jsou na záhonech silní slimáci nebo kolísavé počasí. Mladé rostliny se přepichují opatrně, aby se nepoškodily jemné kořínky. Na venkovní stanoviště se vysazují až po otužení a vytvoření několika pravých listů.

U semen je třeba počítat s určitou variabilitou vzhledu rostlin. Některé semenáče mohou mít výraznější žilkování, jiné méně nápadné. Pro okrasné použití je proto vhodné vybrat nejsilnější a nejlépe vybarvené jedince. Pokud je cílem jednotný vzhled, spolehlivější bývá dělení vybraných matečných rostlin.

Dělení trsů a další péče po množení

Dělení trsů je nejrychlejší způsob, jak získat rostliny se stejnými vlastnostmi jako mateční exemplář. Provádí se nejlépe na jaře nebo na začátku podzimu, kdy není rostlina vystavena extrémnímu stresu. Starší trs se opatrně vyjme ze země a rozdělí na části s kořeny a životaschopným růstovým středem. Příliš malé oddělky hůře zakořeňují a vyžadují pečlivější péči.

Při dělení je vhodné odstranit staré, poškozené nebo zahnívající části. Zdravé oddělky mají pevné kořeny a svěží pupeny. Řezné plochy by měly být čisté, proto je dobré použít ostrý nůž nebo rýč. Následná výsadba musí proběhnout co nejdříve, aby kořeny zbytečně neoschly.

Po výsadbě oddělků je klíčová rovnoměrná vlhkost. Rostliny ještě nemají plně obnovené jemné kořínky, a proto hůře přijímají vodu. V prvních týdnech je vhodné omezit sklizeň, aby se rostlina soustředila na zakořenění. Jakmile začne vytvářet nové listy, lze péči postupně převést do běžného režimu.

Mladé rostliny je dobré chránit před slimáky, silným sluncem a zaplevelením. V rané fázi mohou být i drobná poškození významná, protože listová plocha je malá. Pomáhá jemný mulč, pravidelná kontrola a opatrná zálivka ke kořenům. Dobře založený porost pak vydrží na stanovišti několik let a lze jej dále obnovovat dělením.